Závěť – jak ji spravedlivě sepsat?

Helena (75): 

Chtěla mít jasně a přehledně promyšleno, komu odkáže svůj majetek, aby tak předešla případným neshodám v rodině. Proto se paní Helena rozhodla pro sepsání poslední vůle. Je majitelkou třípokojového bytu v panelovém domě na pražském sídlišti. Vzhledem k tomu, že jí je 75 roků, uvažuje o tom, jakým způsobem napsat a koncipovat svoji poslední vůli s ohledem na převod bytu do majetku některého ze svých tří vnoučat. Paní Helena by ráda vyřešila tuto majetkovou záležitost spravedlivě, navíc ještě dříve, než se třeba ocitne v nějakém zařízení pro seniory. 

Je lepší darovat určitou věc ještě za svého života, či až pro případ smrti? 

A je lepší, když třeba polovinu chalupy zdědí syn, dcera nebo vnouče na základě závěti? Není lepší s jedním z nich sepsat dědickou smlouvu? Jak už možná víte, dědické právo a jeho formy řeší občanský zákoník. 

Jednou ze zákonem upravených pořízení pro případ smrti je závěť. Jejím smyslem je – pokud možno – předejít majetkovým sporům mezi dědici. 

Z hlediska zákona jde tedy o odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje (nepřesně často říkáme, že odkazuje) jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně odkaz. Závěť je tedy listina, ve které je uvedeno, kdo bude dědit a co. 

Nezapomeňte na datum závěti 

Pokud se chystáte pořídit závěť, nezapomeňte na práva nepominutelných dědiců, tedy svých potomků (nedědí-li, tak těch jejich). Nelze všechen svůj majetek věnovat po smrti jen spolku včelařů, protože je vám nade vše blízký, musíte myslet i na děti – respektive nemůžete pominout nárok zletilého dítěte na jednu čtvrtinu zákonného podílu, nebo tří čtvrtin z podílu pro nezletilého potomka. 

Závětí můžete za svého života sepsat bezpočet, přidávat nebo ubírat dodatky, ničit předchozí verze a sepisovat verze nové. Můžete se při sepisování závětí klidně řídit pocitem, že syn se k vám chová hůř než dcera a podruhé zase naopak, a podle toho určovat výše jejich podílů. A můžete své nezdárné děti i vydědit, ale tady už vám pocity nestačí. Na to jsou třeba vážné, zákonem dané důvody. 

Podstatné je, abyste závěť sepsali vlastní rukou, podepsali ji a také na ni uvedli datum jejího sepsání. Každé nové znění závěti totiž ruší znění závěti dřívější. Platná je nakonec ta, která byla sepsána jako poslední, i kdyby jich zůstavitel za svého života vytvořil třeba padesát. Zbyde-li ovšem po něm více závětí a bez příslušné datace, nebude ve svém důsledku platit žádná z nich. 

Každou závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Proto se doporučuje ji pořídit tzv. veřejnou listinou. Závěť sepsaná notářem podle požadavků zůstavitele totiž dává jistotu, že bude mít ty důsledky, které její pořizovatel zamýšlel, a pozůstalost bude skutečně projednaná podle jeho vůle. 

Ať neskončí byt vzhůru nohama 

Ostatně tento úřední akt má ještě jednu výhodu: notářem sepsaná závěť bude založena do Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR. Předejde se tím až trapně krajním situacím, známým z mnoha starších filmů, kdy pozůstalí převrátí byt zesnulého předka vzhůru nohama, neboť jeho poslední vůle není vůbec k nalezení. 

Právní řád myslí i na jiné formy závěti v případě, že není tzv. holografní, tedy že ji nemůžete z nějakého důvodů sepsat vlastní rukou. Vedle toho existuje i závěť alografní obecná. Tu, pokud vám to třeba zdravotní stav nedovoluje, za vás sepíše někdo druhý. Vy jako zůstavitel před dvěma svědky prohlásíte, že se jedná o vaši pravou vůli. Pak je ještě závěť alografní zvláštní. Ta se sepisuje v případě, že se jedná o zůstavitele nevidomého či jinak smyslově postiženého (případně též negramotného). Taková závěť se musí nahlas přečíst před třemi svědky. Předpokladem důvěryhodného svědka je, že je plnoletý, způsobilý k právním úkonům a že není potencionálním dědicem. 

Darovací smlouva, další způsob, jak převést majetek 

Vyřešit převod majetku ještě za života lze i jinak než odkázáním v závěti, například darováním. Darovací smlouva je dvoustranné právní jednání, kdy dárce bezúplatně převádí nebo se zavazuje převést vlastnické právo k věci a obdarovaný dar přijímá. 

Darování pro případ smrti

Jde o institut podobný odkazu. Rozdíl je v tom, že dárce se u darování pro případ smrti výslovně vzdává práva dar odvolat. Obdarovaný musí dárce přežít a musí dar přijmout. 

Odvolání daru 

Je možné, že nastane situace, kdy jste něco darovali a následně toho litovali, ať už proto, že obdarovaný si svého daru či vás neváží, nebo proto, že nejste schopni uživit sebe či svou rodinu. Z těchto důvodů existují dva instituty, na jejichž základě lze odvolat již poskytnutý dar: 

Odvolání daru pro nouzi

V případě, že dárce po darování upadne do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je ze zákona povinen, může dar odvolat a požadovat, aby mu obdarovaný dar vydal zpět či zaplatil jeho obvyklou cenu. Tuto nouzi si dárce nesmí přivodit úmyslně nebo z hrubé nedbalosti sám. 

Odvolání daru pro nevděk 

Pokud obdarovaný dárci ublíží, ať už úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti tak, že dojde ke zjevnému porušení dobrých mravů, a dárce mu takové jednání nepromine, má dárce právo odstoupit od darovací smlouvy. 

David Novotný, advokát 

Článek vyšel také v Lidových novinách v rámci seriálu: Peníze v důchodu