Neexistuje trvalá nesvéprávnost

Jana (79): 

Lékaři jí před nedávnem potvrdili to, co víceméně nějaký čas sama tušila – Alzheimerovu nemoc. Paní Jana i v tak pro ni tíživé chvíli našla sílu řešit praktické dopady nově vzniklé a nemilé situace. Rozhodla se co nejdříve sepsat závěť a také začala přemýšlet, koho vyzve, aby za ni třeba jednal s úřady, nebude-li toho v budoucnu sama schopna. Dobře, že se paní Jana s předstihem stará. Pokud se totiž jednou ukáže, že k sobě skutečně opatrovníka potřebuje, soud bude v prvé řadě muset brát ohled na její přání. 

Opatrovnictví člověka je důležitý institut, který je v určitých životních situacích nezbytný. Občanský zákoník udává poměrně jasná pravidla, podle kterých lze, případně nelze opatrovnictví využívat. 

Předně – o jmenování opatrovníka rozhoduje okresní soud. A to v místě bydliště osoby, jíž se pomoc týká a které se právnickým jazykem říká opatrovanec. Soud jmenuje opatrovníka zpravidla tomu, koho omezil ve svéprávnosti, či tomu člověku, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. 

Nejdéle na pět let 

Slovo „omezil“ v předchozím odstavci je nesmírně důležité – v současné době nemůže být nikdo v Česku zbaven svéprávnosti trvale, ale pouze na dobu určitou, nejdéle na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let. 

Svéprávnost navíc není omezena jen časově, ale i rozsahem – tedy pouze v souvislosti s konkrétně danou záležitostí. Opatrovanec například nemůže v době své omezené svéprávnosti sám prodat svůj nemovitý majetek, ale dojít si nakoupit nebo na poštu samozřejmě může. Rozsah omezení svéprávnosti soud vymezuje v příslušném rozhodnutí. 

Předtím, než soud rozhodne o omezení svéprávnosti, musí příslušnou osobu zhlédnout a vzít v potaz i skutečnost, do jaké míry tato osoba není schopná si obstarat vlastní záležitosti. K omezení svéprávnosti pak soud může přistoupit až tehdy, pokud v dané situaci nepostačují jiná mírnější opatření (například pouhá nápomoc při jednání s úřady). 

Kdo smí být opatrovníkem? 

Zákon klade důraz na respektování vůle a přání osoby, o jejíchž právech má být rozhodováno, a to jak při výběru osoby, která by se měla stát opatrovníkem, tak při vymezování jejích konkrétních kompetencí. 

Soud proto při stanovení opatrovníka vždy dbá přání opatrovance (jak již bylo řečeno v případě paní Jany z našeho příběhu). Jinými slovy, pokud je to možné, jmenuje opatrovníkem toho, koho navrhne sám opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla někoho z příbuzných. Obecně řečeno – opatrovníkem se může stát osoba způsobilá právně jednat, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. 

Opatrovník má zákonem stanovené povinnosti k tomu, aby činil vše ve prospěch opatrovance. Je povinen s ním udržovat pravidelný kontakt a projevovat o něj zájem. Stejně tak musí dbát o jeho zdravotní stav a chránit jeho zájmy. 

Nepleť se mi do závěti! 

Opatrovník naopak nesmí za opatrovance jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství či výkonu rodičovských práv a povinností. Stejně tak mu nepřísluší ho jakkoli ovlivňovat při sepisování závěti, dědické smlouvy, dovětku nebo prohlášení o vydědění. 

Každý, komu bude soudem přidělen opatrovník, se nemusí jen spoléhat na jeho čestné jednání. Opatrovanec či někdo z jeho blízkých mohou zároveň požádat o ustavení tzv. opatrovnické rady, která omezeně nesvéprávnému opatrovanci zaručuje ještě vyšší ochranu. Opatrovník tak potřebuje k některým jednáním týkajícím se opatrovance její souhlas. Nesmí například bez jejího svolení manipulovat s majetkem opatrovance ani ho stěhovat do jiného bytu či obce. Členy opatrovnické rady zpravidla bývají blízké osoby opatrovance a jeho přátelé. 

Rychlý screening: Kdy se poradit s lékařem? 

Provedení testu je jednoduché, potřebujete jen klidné prostředí. Postupně pokládejte následující otázky. 

Jak často nebo v jaké míře váš blízký:

1. Opakuje se a ptá se znovu a znovu na to samé?
2. Zapomíná více než dříve zejména věci, které se staly nedávno, nebo dokonce před chvílí?
3. Zapomíná brát léky, nakoupit najednou více věcí a podobně?
4. Zapomene na schůzku, svátek, rodinnou oslavu? 5. Je smutnější nebo bezradnější než dříve?
5. Má problémy s počítáním, vedením účtu a podobně?
6. Je pravda, že již nemá takový zájem o dřívější záliby a koníčky?
7. Potřebuje pomoc, nebo alespoň radu při jídle, oblékání či hygieně?
8. Je vznětlivější, podezíravý, neklidný, mluví nesmyslně nebo vidí a slyší to, co ve skutečnosti neexistuje?
9. Zhoršila se jeho schopnost řídit automobil?
10. Hledá slova, mluví méně plynule, zapomíná jména? 

Hodnoťte následujícím způsobem:

Vyhodnocení testu:

David Novotný
Rödl & Partner, advokáti, s. r. o.

Zdroj: alzheimer.cz

Článek vyšel také v Lidových novinách v rámci seriálu: Peníze v důchodu