Češi jsou národ pejskařů, o své psy se většinou vzorně starají a berou je skoro jako členy rodiny. Pokud ale skončíte v exekuci, za jistých okolností by vám mohl exekutor vašeho psa zabavit. Dobrá zpráva ale je, že se to děje málokdy.
Podle občanského zákoníku živé zvíře není věc, má zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor. Ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Exekutor může v rámci exekuce zabavit i zvíře. Podle občanského soudního řádu jsou z exekuce vyloučena pouze taková, u kterých hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník – tj. mazlíčci.
Soudní exekutorka Blanka Březinová říká, že hodně záleží na konkrétním exekutorovi. „Já osobně mám se zabavováním zvířat problém, takže naši vykonavatelé mají zákaz zabavovat a sepisovat jakákoliv zvířata. I ta, která by za zákona bylo možné zabavit a prodat.“
Jak to tedy je?
Pokud by dlužník vlastnil např. pár drahých závodních koní či „papírové“ psy na chov mohl by exekutor k jejich zabavení přistoupit. Většina exekutorů ale chápe, že i takovému zvířeti má jeho majitel většinou citový vztah. „Teoreticky si umím představit prodej štěňat s průkazem původu, o která by asi byl zájem a výtěžek by byl zřejmě značný. My to ale neděláme a ani jsem moc neslyšela o podobných případech od kolegů, je to poměrně citlivé téma,“ vysvětluje Blanka Březinová.
Trochu jiná situace je s hospodářskými zvířaty. U nich se předpokládá, že z nich je možné mít užitek a tak je exekutor může zabavit, nicméně v praxi je to dost složité. Představa jak u sebe na úřadě soudní exekutor ubytuje stádo koz je sice veselá, ale v praxi se to neděje, potvrzuje soudní exekutorka Blanka Březinová: „V praxi je s exekucí a následným prodejem hospodářských zvířat spojena řada problémů, jejich převoz, krmení, ustájení před dražbou. A nejen to. V mém minulém působišti došlo jednou na sepsání stáda krav. S ohledem na to, že jsme neznali cenu takového zvířete, potřebovali jsme posudek znalce, který by musel zvířata zvážit, zjistit, zda jsou chovná, případně březí, v jakém jsou zdravotním stavu atd. Nepodařilo se nám sehnat znalce, který by uvedené práce byl schopen v přiměřeném čase provést. Navíc by bylo zpracování posudku extrémně náročné. Buď by musel zvířata nahánět na pastvě, nebo by musel povinný spolupracovat a zvířata ustájit, což zpravidla nelze moc očekávat.“
Kam s nimi?
Když už dojde k zabavení zvířete, tak většinou až do okamžiku prodeje zůstávají u dlužníka a nový vlastník si je převezme po dražbě. Pokud to možné není, například jejich majitel v exekukci se o zvířata nestará nebo je dokonce týrá, tak je soudní exekutor může umístit je na jiné vhodné místo – třeba k jinému chovateli. Náklady s tím spojené pak bude vymáhat po dlužníkovi.
Za určitých okolností je možné je ale získat zpět – pokud půjde o domácího mazlíčka, by to neměl být problém. U ostatních zvířat nemá žádné další možnosti, než jaké zákon nabízí u prodeje "obyčejných" movitých věcí.
Někdy se v rámci exekuce nařizuje vyklizení objektu a exekutor přitom narazí na zvířata, která ale nejsou předmětem exekuce. Vše včetně zvířat se odevzdá povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti. Pokud nejsou na místě, pak se věci sepíší a dají do úschovy. V případě zvířat by bylo nutné najít chovatele, který by zvířata u sebe ponechal. „Když si zvířata nepřevezme povinný, je nutné se o ně postarat, jinak by mohlo jít o týrání. Exekutor tak kontaktuje odchytovou službu nebo Městskou policii, záchrannou stanici atd. Každopádně pokud by nebylo kam zvíře umístit, musí se vyklizení přerušit. V mé praxi naštěstí zvířata zajišťovali jejich majitelé a postarali se o ně. Jinak bych je asi měla všechna adoptovaná doma, aby nebyla v útulku,“ dodává soudní exekutorka Blanka Březinová.
Mgr. Eva Rajlichová
autorka pracuje jako mluvčí Exekutorské komory ČR
