Češi jsou údajně národem pejskařů, a nejspíš je to pravda. Poslední průzkumy ukazují, že v České republice žije přes 2 miliony psů a více než 1 milion koček. Mezi seniory je velké množství chovatelů. Často si ale ani neuvědomujeme, jak velkou roli zvířata v našich životech mohou hrát.

Jakou roli hrají zvířata v našich životech?

Po odchodu do důchodu je z jednou největších výzev udržet si režim dne. Není tím myšleno mít stejný režim dne jako když člověk chodil do práce, ale mít ve svých dnech určitý řád a pravidelnost. Je v pořádku odpočinout si, ale režim je důležitý proto, aby se nám dny nezačaly slévat dohromady. Pes, kočka nebo i jiný domácí mazlíček nám v tom může pomoci. Potřebuje nakrmit, vyvenčit, vyčesat srst, hrát si. Pravidelnost těchto potřeb nám pak pomáhá udržet rytmus i v našich dnech.

Zvíře jako nejlepší přítel člověka

Zvířata, která doma chováme, jsou na nás závislá. Potřebují od nás jídlo, pití, pozornost a spoustu dalšího. Máme za ně zodpovědnost. V důchodu mnoho lidí bojuje s tím, že přijdou o pocit potřebnosti, který v práci zažívali. Starost o zvíře jim takový pocit může velmi dobře dát. Stejně tak ale zvíře funguje i pro lidi mladší.

Nejdůležitější roli v našich životech se zvířaty hraje náš vztah s nimi. Zvíře je naším společníkem, často je vlastně členem rodiny a pro spoustu lidí i jejich zpovědníkem. Díky domácím mazlíčkům se necítíme sami, což má pozitivní vliv na naši náladu a schopnost zvládat složité situace.

Každý z nás potřebuje svědka vlastního život, někoho s kým sdílí každodenní drobné zážitky. Kdo na něj doma čeká. Někteří z nás bohužel nemají to štěstí sdílet svou domácnost s blízkým člověkem. O to důležitější pro ně jejich domácí mazlíček může být. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka.

Komplikace mohou nastat při stěhování do pobytové služby

Pro mnohé seniory pak může nastat problém ve chvíli, kdy se dozví, že pobytové služby (např. domov pro seniory) ve většině případů nedovolují vzít si vlastního mazlíčka s sebou. Senioři tak mohou nástup do domova seniorů odkládat proto, že nechtějí o svého mazlíčka – obvykle psa či kočku – přijít. Jsou domovy, které v tom seniorům vycházejí vstříc, nicméně není snadné je najít, často jsou daleko od původního místa bydliště nebo seniorovi nevyhovuje úroveň služeb v daném domově. Zároveň lze ve spoustě zařízení najít možnosti, jak se svým mazlíčkem při návštěvách dále vídat. Třeba s ním chodit na společné procházky.

Lze doporučit domluvit se s rodinou, kdo se o pejska nebo kočku do budoucna postará. Často také senioři odkládají peníze právě proto, aby byl začátek pro toho, kdo se bude o zvíře starat jednodušší. Přece jen péče o domácího mazlíčka může být nákladná.

Vztah člověka a zvířete má obrovský vliv na psychiku

Vzhledem k tomu, že kontakt se zvířaty má mnoho pozitivních dopadů na lidské zdraví jak psychické, tak fyzické, v mnoha domovech pro seniory chovají v rámci ergoterapie společné zvíře. Klienti se tak mohou podílet na praktických úkonech okolo péče o něj, a zároveň profitovat ze společného času se zvířetem.

Tam kde není takový společný mazlíček možný, ale i jako další bonus k němu, dochází do domovů pro seniory canisterapeuti se svými speciálně vycvičenými psy. Canisterapie je velmi přínosná například i pro lidi s demencí, kde podporuje procvičování hrubé i jemné motoriky a stimulaci smyslů. Zároveň pro některé klienty se pes může stát společníkem, kterému se svěřují ve chvíli, kdy jim lidé v okolí vlivem choroby přestávají rozumět.

I když není vždy možné mít u sebe své vlastní zvíře, prospěšný kontakt s nimi mohou mít senioři i nadále.

Tereza Brunerová, psycholožka a právnička