Parkinsonova choroba je nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění, které postihuje miliony lidí na celém světě. Přesnou příčinu vzniku onemocnění, která by pomohla lépe zacílit léčbu, se však stále nepovedlo odhalit. Nejčastěji se objevuje u osob nad 60 let, až v 15 % případů se však může vyskytnout před 40. rokem věku i dříve. V dnešním článku vám o tomto onemocnění řekneme více.
Proč vzniká Parkinsonova choroba?
Z medicínského hlediska vzniká Parkinsonova choroba na základě nadměrného odumírání mozkových buněk, které za normálních okolností tvoří látku zvanou dopamin. Tato látka je stěžejní pro přenos informací mezi neurony. Co však tento proces započne, není dosud známo. Většina odborníků se kloní k tomu, že vznik nemoci ovlivňují zejména tyto aspekty.
Genetické predispozice
Existuje předpoklad, že pokud se onemocnění vyskytuje v rodině, zvyšuje se pravděpodobnost výskytu i u následujících generací.
Vliv okolí
Ke vzniku onemocnění může přispívat také špatný životní styl a dlouhodobý pobyt v nekvalitním ovzduší.
Pohmoždění hlavy
Několikanásobné údery a poranění různých částí hlavy (např. během bojových sportů) může rovněž přispívat ke vzniku neurodegenerativních onemocnění.
Toxické látky
K onemocnění může vést také dlouhodobé užívání toxických návykových látek (např. heroin či pervitin).
Jaké se onemocnění projevuje?
Problémem Parkinsonovi choroby je, že většina postižených její prvotní projevy přisuzuje postupujícímu stáří. Právě z tohoto důvodu až 40 % postižených nevyhledá lékařskou pomoc včas a průběh onemocnění nabere poměrně rychle na obrátkách.
Mezi prvotní příznaky, které pacienti často ani nepostřehnou, patří:
- únavový syndrom — ztráta výkonnosti,
- zhoršení čichu,
- křeče,
- zpomalení chůze,
- pocit tuhosti, pocit těžkých končetin,
- problémy se spaním,
- deprese v podobě nevysvětlitelného smutku a zoufalství.
Nejčastější projevy lze dále dělit na motorické a nemotorické.
Motorické příznaky jsou pro pacienta i jeho okolí většinou již velmi dobře patrné. Obvykle se projeví při běžných činnostech, které v minulosti nečinily žádné problémy. Patří mezi ně například:
- třes — pravidelný a rytmický, projevuje se u končetiny, která je v klidu,
- svalová ztuhlost — často postihuje polovinu těla a poté se postupně rozšiřuje,
- zpomalené pohyby — obvykle při psaní či „jemné práci“, např. zapínání knoflíků,
- špatná rovnováha — častá je šouravá chůze, pády nebo zamrznutí před vykročením,
- vyjadřování a řeč — zhoršená výslovnost či problém vyslovit větu kvůli ztuhlosti obličejových a dýchacích svalů.
Nemotorické příznaky se vyskytují ještě častěji než motorické. Ač se to na první pohled nezdá, mohou být pro pacienta více nebezpečné. O jaké příznaky se jedná?
- zhoršený psychický stav — deprese, úzkost, výkyvy nálad,
- problémy se soustředěním, pamětí aj.,
- sexuální dysfunkce,
- zácpa, nechutenství, pocit plnosti,
- problémy se zrakem a sluchem.
Na co se připravit aneb jak onemocnění probíhá?
Onemocnění je ohraničeno 4 fázemi, které postupně přechází jedna v druhou. Je potřeba podotknout, že u každého pacienta je průběh zcela individuální, avšak je bohužel prokázáno, že se stav se zhoršuje v čase.
1. Fáze
První fáze se nazývá adaptační, a je vzhledem k zjištění anamnézy náročná především po psychické stránce. V této fázi člověk začíná postupně pozorovat změny na svém těle — např. je více unavený, méně výkonný či náchylnější k onemocnění. Obvykle se také začínají objevovat prvotní známky nemotornosti — má například problém s psaním či zapínáním knoflíků aj.
2. Fáze
Je označována jako vyrovnávací. Pokud se léčba zahájí včas znamená tato fáze zpravidla návrat k normálnímu životu — bez přílišného omezení osobního nebo pracovního života. Pacient přijímá svůj stav a svěřuje se s diagnózou blízkým.
3. Fáze
Bývá charakteristická zvratem. Léky, které pacient užívá, přestávají být účinné. Dochází k opakovaným problémům s hybností, které pacientovi způsobují komplikace v běžném životě.
4. Fáze
Pro poslední fázi onemocnění je typické, že nemoc přebírá nadvládu a omezuje pacienta v běžných činnostech, přičemž se stává stále více závislý na pomoci od svého okolí.
Diagnostika Parkinsonovi choroby
Diagnostika Parkinsonovi choroby se provádí prostřednictvím souboru vyšetření. Patří mezi ně obecná anamnéza, neurologické vyšetření, sebehodnotící testy či zobrazovací vyšetření mozku. Důležité je rovněž vedení deníku, do kterého pacient zaznamenává průběh celého onemocnění a také všech potíží a jejich případných spouštěčů.
Jaké jsou možnosti léčby Parkinsonovi choroby?
Vzhledem k tomu, že se jedná o nevyléčitelné onemocnění, nebyl dosud bohužel vynalezen spolehlivý lék, který by toto onemocnění dokázal zvrátit a zcela vyléčit. V současné době proto léčba spočívá primárně v celoživotním tlumení projevů tohoto onemocnění.
Konvenční léčba se provádí prostřednictvím pravidelného užívání léků. Jedná se buď o léky obsahující přímo dopamin nebo tzv. levodopa, která funkci dopaminu nahrazují. Kromě léků se v některých případech přistupuje k operaci mozku, která spočívá v tzv. hloubkové stimulaci mozku pomocí elektrod. Mezi nové metody, které vědci zkoumají, patří například použití biomarkerů, genová terapie, neuroprotektivní terapie aj.
Důležitou součástí léčby je také zdravá strava, pravidelný pohyb či fyzioterapie zaměřená na cvičení pohybů celého těla, svalů na obličeji a páteře.
Veronika Telehuz
