Termín sociální šetření může znít poněkud strašidelně, ale v následujícím článku bychom vás rádi ujistili, že není čeho se bát. Sociální šetření je jedna z metod profesionální sociální práce, jejímž cílem je zmapovat aktuální situaci jedince, míru jeho soběstačnosti, ale i jeho vůli a stanovisko k dané situaci. Nejčastěji probíhá sociální šetření při procesu žádosti o příspěvek na péči nebo jeho zvýšení, nebo pak při procesu podání žádosti do některé ze sociálních služeb.

Jak probíhá sociální šetření a dá se na něj připravit?

Na sociální šetření není z vaší strany potřeba speciální příprava. Doporučujeme být u této skutečnosti s vaším blízkým, aby cítil vaší podporu. Důležité je ale zmínit, že je potřeba nechat prostor pro rozhovor žadateli a sociálnímu pracovníkovi. Na vaše stanovisko se sociální pracovník případně doptá, ale nejvíce zásadní je výpověď žadatele. Nejvhodnější je, pokud se žadatel a jeho blízké osoby chovají co nejpřirozeněji s ohledem na situaci. Sociální šetření trvá zpravidla 45-90 minut. Abyste si však lépe představili, co vás čeká, níže nabízíme krátké shrnutí.

Sociální šetření v rámci řízení příspěvku na péči

Žadatel o příspěvek na péči je podle zákona o sociálních službách povinen se podrobit sociálnímu šetření, je to nezbytný předpoklad, bez kterého nelze příspěvek dostat. Sociální šetření provádí sociální pracovník Úřadu práce, pod jehož kontaktní pracoviště žadatel spadá dle trvalého bydliště. Nejčastěji se s žadatelem spojí sociální pracovník telefonicky a domluví společně termín konání sociálního šetření, nemusíte se tedy bát, že by pracovník přišel neohlášen. Sociální šetření probíhá v přirozeném prostředí žadatele, nejčastěji tedy v domácnosti, kde žadatel pobývá, či v zařízení, kde je umístěn (např. zdravotnické zařízení v průběhu hospitalizace).

Sociální pracovník si v průběhu sociálního šetření píše poznámky, jelikož z každého sociálního šetření musí být písemný záznam.

V rámci řízení o příspěvku na péči sociální pracovník posuzuje, do jaké míry zvládá žadatel základní životní potřeby, které jsou zařazeny do deseti oblastí: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity, péče o zdraví, péče o domácnost. Tyto základní životní potřeby zvládá žadatel buď samostatně, s dopomocí nebo s plnou pomocí druhé osoby. Sociální pracovník se tedy při kladení otázek zaměřuje na výše uvedené oblasti péče o vlastní osobu.

Příklady otázek, které mohou zaznít: 

  • Jak trávíte svůj den?
  • Využíváte mobilní telefon? Pokud ano, zvedáte přijaté hovory nebo i samostratně vytočíte hovor?
  • Vaříte si? Ohříváte si stravu? Musí být strava nakrájená nebo namixovaná?
  • Jíte příborem nebo lžící?
  • Kdo vám pomáhá s koupelí? Zvládáte koupel sám/sama?
  • Jaké léky máte brát? Hlídáte si léky sám/sama? Pomáhá Vám někdo s dávkováním?

Mezi další oblasti, na které se sociální pracovník ptá, patří povědomí o finančních záležitostech žadatele (např. kdo se stará o finance, zda žadateke zná výši svých příjmů apod.), ale i sociální prostředí (kdo zajišťuje péči, vzdálenost rodinných příslušníků či jiných blízkých osob, riziko sociální izolace žadatele). Sociální pracovník rovněž mapuje prostředí žadatele s ohledem na jeho míru jeho soběstačnosti (např. bariérovost bytu, vyšší patro bez výtahu, vysoké prahy, vytápění prostoru apod.)

Další otázky, které mohou zaznít:

  • Víte, kolik přibližně je váš důchod? Jak a kdy Vám důchod chodí?
  • S kým jste nejčastěji v kontaktu?
  • Kdo vám chodí na nákupy?
  • Je někdo, kdo vám pomáhá s chodem domácnosti a jak?

Sociální šetření v rámci žádosti o poskytnutí sociální služby

V kontextu žádosti o některou ze sociálních služeb je hlavním cílem sociálního šetření ověřit vůli žadatele a aktualizovat informace, které byly o žadateli poskytnuty v rámci žádosti. Kromě mapování soběstačnosti žadatele (často podobným způsobem s ohledem na okruhy deseti životních potřeb slouží pro lepší nastavení budoucí poskytované péče) je důraz kladen na stanovisko žadatele, zda si stále přeje požadovanou sociální službu využít (např. nastoupit do domova pro seniory, zahájit službu osobní asistence apod.) či nikoliv.

Sociální šetření může probíhat i v prostředí sociální služby (např. v domově pro seniory, kam se žadatel hlásí) a může se jej účastnit více osob (častěji například sociální pracovník a zdravotní pracovník). I zde platí, že hlavní důraz je kladen na stanovisko žadatele, ale rodina či blízké osoby jsou vyzváni k doplnění informací a zkušeností, aby se co nejlépe odhadla míra péče, která bude žadateli poskytována danou sociální službou.

Klára Buttová, sociální pracovnice