To nejdůležitější o opatrovnictví

Úprava opatrovnictví

Opatrovnictví je upraveno občanském zákoníků, konkrétně v §457 a násl. K jmenování opatrovníka přistoupí soud v případě, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, 2) tomu, o kom není známo, kde pobývá, 3) neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo 4) tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení  svých práv. Soud ve svém rozhodnutí určuje rozsah opatrovníkových práv a povinností. Dovolím si upozornit, že omezení svéprávnosti a též i jmenování opatrovníka je zásadní zásah do práv člověka a soud při svém rozhodování důkladně přezkoumávám nutnost a rozsah takového zásahu do práv člověka.  

Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem.

O jmenování opatrovníka rozhoduje okresní soud v místě bydliště osoby, které má být jmenován opatrovník. Místem bydliště nemusí být nutně trvalý pobyt osoby, ale faktické místo, kde se zdržuje.

Opatrovník 

Opatrovníkem je jmenována osoba, kterou navrhl opatrovanec. Je tedy kladen důraz na maximální respektování vůle a přání osoby, o jejíchž právech má být rozhodováno, a to jak při výběru osoby, která by se opatrovníkem měla stát, tak i při vymezování konkrétních kompetencí v případě opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Dále zákon stanoví, že při výběru opatrovníka přihlédne soud i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a zároveň dbá výběrem opatrovníka, aby nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. Obecně pak opatrovníkem může soud jmenovat osobu, která je způsobilá právně jednat a jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Není-li ani to možné, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu splňující tyto podmínky, případně veřejného opatrovníka.

Práva a povinnosti opatrovníka

K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy.

Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění.

Opatrovník naopak není oprávněn za opatrovance jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských práv a povinností, jakož i při pořízení pro případ smrti, tedy při sepsání závěti, dědické smlouvy, dovětku, prohlášení o vydědění a jejich odvolání. 

Soud dohlíží na to, zda opatrovník řádně plné své povinnosti. K tomuto dohledu může soud činit vhodná opatření.

Opatrovnická rada

V případě jmenování opatrovníka může opatrovanec či jemu blízká osoba žádat, aby byla ustavena opatrovnická rada, která zaručuje vyšší ochranu opatrovance. Opatrovník posléze svolá schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel. Této schůze se může zúčastnit opatrovanec, osoby opatrovanci blízké a jeho přátelé, každý z těchto osob pak má jeden hlas. Zúčastní-li se schůze alespoň pět osob, může být opatrovnická rada zvolena. Přítomné osoby volí členy opatrovnické rady, případně i jejich náhradníky. Členem rady může být pouze osoba, která o opatrovance osvědčí dlouhodobý a vážný zájem a schopnost jej projevovat i do budoucna, a jejíž zájmy neodporují zájmům opatrovance. Opatrovník nemůže být členem opatrovnické rady. Soud může na návrh opatrovníka nebo kterékoli osoby oprávněné k účasti na schůzi, anebo bez návrhu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní došlo k takovému porušení zákona, že v důsledku toho hrozí opatrovanci újma. V takovém případě soud bez zbytečného odkladu nařídí novou volbu.

Opatrovnická rada má alespoň tři členy a může rozhodovat tehdy, když je přítomna alespoň většina členů rady, má-li však opatrovnická rada pouze tři členy, vyžaduje se přítomnost všech členů rady. Člen opatrovnické rady je volen na dobu neurčitou, může kdykoli ze své funkce písemně odstoupit, načež odstoupení doručí opatrovníkovi a soudu. Při zániku funkce člena opatrovník nebo předseda opatrovnické rady zařídí volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka. Soud může člena z funkce odvolat, pokud člen závažně nebo opakovaně poruší své povinnosti, ztratí o opatrovance zájem, případně ocitnou-li se jeho zájmy opakovaně v rozporu se zájmy opatrovance. Pouze výjimečně může mít opatrovnická rada pouze jednoho člena a to na základě rozhodnutí soudu.

Opatrovnická rada je povinna zasedat alespoň jednou ročně. Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o změně bydliště opatrovance, umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje, ani o zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.

Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o nabytí nebo prodej majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce, nabytí nebo prodej majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, nebo přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty v částce odpovídající stonásobku životního minima, respektive v částce převyšující třetinu opatrovancova majetku. Je-li to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada usnést, jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.

Omezení svéprávnosti

Osoba v současné době nemůže být svéprávnosti plně zbavena, ale pouze omezena. K omezení svéprávnosti lze přistoupit pouze v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Omezit člověka ve svéprávnosti může soud pouze tehdy, pokud by osobě jinak hrozila závažná újma a mírnější a méně omezující opatření nejsou dostačující. K mírnějším a méně omezujícím opatřením patří například takzvaná podpůrná opatření – předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem rodiny. Omezeně svéprávný člověk musí mít povinně stanoveného opatrovníka.

Omezeně svéprávný člověk může jednat v rozsahu, v jakém nebyl na svéprávnosti omezen. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Z tohoto důvodu může každý omezeně svéprávný člověk například dojít si nakoupit, vyřídit si běžné záležitosti, zajít si na poštu. Rozsah omezení svéprávnosti soud vymezuje v rozhodnutí o omezení svéprávnosti. Svéprávnost může být omezena pouze v souvislosti s určitou záležitostí, a to na dobu určitou, nejdéle na tři roky. Je‑li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let. Uplynutím tří, respektive pěti let omezeně svéprávný opět nabývá plné svéprávnosti, pokud však soud opětovně svéprávnost neomezí.

V případě, že omezeně svéprávný jednal samostatně, ačkoli nemohl jednat bez opatrovníka, je možné toto právní jednání prohlásit za neplatné, pokud mu toto jednání působí újmu. Jestliže pak omezeně svéprávný jednal samostatně, a opatrovník následně jednání schválil, je toto jednání platné.

Závěr

Závěrem můžeme shrnout, že opatrovnictví člověka je důležitý institut, který je v určitých situacích nezbytný. Omezeně svéprávné osoby mají povinně jmenovaného opatrovníka, který jim pomáhá v záležitostech, ve kterých je to potřeba k ochraně jejich zájmů, při správě jejich jmění či hájení práv. Opatrovník má zákonem stanovené povinnosti k tomu, aby činil vše ve prospěch opatrovance a byl mu nápomocný. 

David Novotný, Rödl & Partner advokáti, v.o.s.