Základním předpokladem dlouhodobého dobře fungujícího společného soužití ve vaší rodině, kromě dobrých vztahů, jsou dvě věci. Zájem všech zúčastněných se do mezigeneračního soužití pustit a ochota nastavit společná pravidla, která budou pro všechny přijatelná. Zároveň je dobré mít na paměti, že i přes veškerou vaši snahu a přípravu konflikty čas od času přijdou stejně jako v každém jiném soužití. Pokud jste se rozhodli, nebo vás okolnosti dovedly ke společnému soužití s příbuznými, máme pro vás několik rad, jak z něj vytvořit přednost a přínos pro celou rodinu.
Výhody a nevýhody mezigeneračního soužití jsme pro vás rozebrali v minulém článku. V tom dnešním si zase povíme o tom, jaká pravidla je vhodné nastavit ideálně ještě před začátkem společného bydlení, abyste dokázali předejít zbytečným nedorozuměním a konfliktům.
Neshody vznikají kvůli rozdílným pohledům na svět
Mladí a staří lidé mívají často rozdílný pohled na život a svět celkově. Je to naprosto přirozený jev, který se stále opakuje již od nepaměti. Každá generace má jiné podmínky, ve kterých žije, jiné životní zkušenosti. Právě tyto rozdíly nejčastěji vnáší do vztahů vzájemné nepochopení. Nevyžádané rady, rozdílná představa o fungování rodiny, financích či trávení volného času způsobuje střety a nepříjemné výměny názorů. A to přesto, že ve většině případů jednají všichni v tom nejlepším zájmu. Typickým příkladem je snaha prarodičů poradit s výchovou vnuka či vnučky, při kterém doporučují něco, co jim fungovalo, ale rodiče dítěte s tím nesouhlasí. Buď proto, že už se dnes takový postup obecně nedoporučuje nebo zkrátka proto, že se nejedná o způsob výchovy, který by byl rodičům vlastní. Prarodiče navíc mají vzpomínky často idealizované. A rodiče v těchto radách zase cítí kritiku své schopnosti být dobrými rodiči.
„Na druhou stranu se pak často jedná o kritiku hospodaření s penězi nebo zvelebování domu, kdy starší generace bývá zvyklá být šetrnější a v mnoha případech nevyžaduje takový luxus jako mladší. Mladší pak mají pocit, že žijí v domě, který neodpovídá současným standardům,“ říká psycholožka Tereza Brunerová.
Společným jmenovatelem je většinou kritika, nedocenění, obviňování a následná typická reakce v podobě agrese. A přitom by tomu tak být nemuselo.
Základem je empatie, respekt a vstřícnost
V rozvětvené rodině má každý svou roli. Nikdo z členů rodiny nemá, až na výjimky, zájem úmyslně druhému škodit a vyvolávat konflikty. Naopak se většinou každý snaží dělat to, co je v jeho silách.
Myslete na to vždy, když se situace začne vyostřovat. Snažte se být navzájem chápaví a tolerantní. Nejlepším řešením je samozřejmě minimalizovat vznik problémů. K tomu vám pomůže právě společné nastavení pravidel.
Tereza Brunerová dodává: „Tato pravidla je potřeba, jak už jsme zmiňovali nastavovat předem, ale zároveň být připraveni na jejich změnu. Soužití rodiny je dynamické a potřeby a přání jednotlivých členů domácnosti se postupem času vyvíjí a mění. Je proto dobré mít na paměti, že ani pravidla by neměla být rigidním systémem, který by mohl soužití spíše zhoršovat. Ale stanou se „živým organismem“, který můžete společně přizpůsobovat vašemu měnícímu se životu.“
Druhou věcí, na kterou byste neměli při nastavování pravidel zapomínat, je jejich konkrétnost. Pokud si stanovíte pravidlo, že se budete podílet na úklidu stejnou měrou, je velmi nepravděpodobné, že tuto míru budou všichni vnímat stejně. Každý máme jinou představu o tom, jak vypadá uklizený dům, co spadá do běžného úklidu, jak často by měl probíhat a tak dále. Je proto mnohem lepší nastavit konkrétnější pravidla, že v úklidu ve společných prostorech domu se budete střídat ob týden a ve vlastních prostorech si bude každý uklízet tak, jak to bude považovat za ideální pro sebe. Případně pokud někdo z rodiny požádá o pomoc, je možné si stanovit, že jedenkrát týdně (třeba ve čtvrtek večer) uklidíte babičce kuchyň. I tady bývá důležité stanovit konkrétní termín, neboť babička si okolo tohoto bodu může plánovat další program.
Jaká pravidla pomohou předcházet konfliktům?
V první řadě by se mezi sebou měli vždy domluvit partneři, protože každý může mít rozdílný pohled na míru soukromí, blízkost, a naopak udržování odstupu v rodině. Poté je vhodné pokusit se najít společné průsečíky s rodiči či prarodiči a určit hranice, za které by se nemělo zacházet.
Každá rodina bude mít svá pravidla samozřejmě trochu jiná. Jejich konečné znění vždy závisí na povahách příbuzných, jejich hodnotách a životním přístupu.
Pokusíme se vám v následujících řádcích dát tipy na konkrétní pravidla, tak na základní principy, které každý z nás zná, ale je možná dobré si je občas připomenout.
Jak vypadají základní pravidla mezigeneračního soužití?
Stanovená pravidla by měl dodržovat bez výjimky každý člen domácnosti
Ale jak již bylo zmíněno výše, mělo by se zároveň jednat o pružný soubor pravidel tak, aby měl potenciál soužití ulehčit.
Základem je komunikace
Neuzavírejte se do sebe, mluvte spolu. Je velmi důležité o všech situacích, které vám nejsou příjemné mluvit. Stejně jako o pravidlech. Opravdu přínosné je sdílet i to, co vám vyhovuje, díky čemu jste spokojenější či šťastnější.
Problémy řešte včas
Neutíkejte od nich. Načasování řešení problémů je důležité v mezigeneračním soužití stejně jako ve všech ostatních vztazích, do kterých vstupujeme. Jako všude jinde i zde platí, že je lepší řešit problémy s chladnou hlavou.
Společně si naslouchejte a zajímejte se o sebe navzájem
Vícegenerační soužití by zkrátka nemělo být pouze o sdílení prostoru domu či bytu, ale i opravdu společném životě rodiny.
Pracujte s negativními emocemi
Zbytečná agrese ničemu neprospěje. S konflikty je potřeba počítat v každém soužití a naučit se zpracovávat pocit vzteku, frustrace, bezmoci či smutku je dobré pro život v každém případě. Pokud ho ještě neznáte, najděte si způsob, který vám osobně bude vyhovovat. Někdo potřebuje sdílení s dalším člověkem, někdo vyhledává samotu. Mnoho lidí potřebuje emoce tzv. „přetavit“ v něco jiného, ať už se z nich jdou vyběhat, kreslí, zpívají, kopou do míče nebo uklízí. Není žádná dobrá nebo špatná cesta, pokud při ní neubližujete někomu dalšímu, je pouze potřeba najít tu, která bude nejlepší pro vás osobně.
Problémy řeště v ideálním případě primárně s vlastními rodiči
Či rodiče/prarodiče s vlastními dětmi/vnuky — znáte je a případnou kritiku vezmou většinou lépe od vás než od vaší manželky/manžela.
Respektujte se, buďte tolerantní
Respektujte pravidla, která jsou nastavená. Myslete na to, že potřebu soukromí a způsob života můžete mít každý jinou, a proto je potřeba dodržovat pravidla, která jste si stanovili.
Rozdělte si spravedlivě péči o domácnost a společné bydlení
Zde je potřeba velmi dobře si nastavit, co je pro všechny spravedlivé. Spravedlivé nemusí být vždy 50:50. Ať už jde o úklid nebo o finanční podílení se na opravách společného bydlení.
Nedávejte druhým nevyžádané rady
Tak jako i u jiných příležitostí není dobré říkat váš názor ve chvíli, kdy není otevřená diskuze o dané situaci nebo víte, že o náš názor není z druhé strany zájem. Nikdo z nás by nechtěl poslouchat, že málo nebo špatně uklízí, že špatně vychovává své dítě, že by se měl věnovat jiným zálibám atd. Pokud bude chtít někdo z vaší rodiny znát váš názor, určitě za vámi přijde a o radu vás požádá.
Neprosazujte za každou cenu svůj názor
Je důležité, aby pravidla soužití vyhovovala všem, ale je dobré mít na paměti, že není vždy nejdůležitější mít pravdu. Někdy je dobré dát přednost klidnému soužití.
Buďte optimističtí, těšte se z pozitiv vzájemného soužití
Obzvlášť v těžších chvílích je to složité, ale zkuste si vždy vzpomenout, proč jste se pro společné bydlení rozhodli a jaké výhody na něm spatřujete.
Nastavte si pravidla soukromí
Každý z nás má jinou představu o soukromí, je proto potřeba dobře vyladit, co jsou společné prostory, které každý užívá, jak jen chce, a které prostory jsou soukromé a měli byste do nich vstupovat se zaklepáním a nevstupovat do nich, když ten, komu náleží, není doma.
Neočekávejte soužití bez mráčků
Každé soužití s sebou přináší lepší a horší období. Chvíle, kdybychom neměnili za nic na světě a chvíle, kdy máme chuť utéct pryč a být sami. Neočekávejme ani u mezigeneračního soužití nereálné.
Každý, kdo někdy žil s rodiči, nám dá jistě za pravdu, že není úplně jednoduché se do podobných témat, souvisejících s nastavením společných pravidel, pouštět. Rozhodně vám však pomohou, aby společné bydlení pod jednou střechou bylo příjemné pro všechny členy rodiny.
Veronika Telehuz s doplněním psycholožky Terezy Brunerové
