Tak jako všechno ostatní, pro co se v životě rozhodneme, i mezigenerační soužití má své výhody a nevýhody. Mezi výhody patří například spolupodílení se na nákladech na údržbu nemovitosti. Snazší výpomoc rodičům, když se dostanou do věku, kdy je fyzická pomoc potřebná. Mnoho takových soužití funguje a je to dobře. 

Mezigenerační soužití a násilí na seniorech

My se dnes zaměříme na to, co udělat proto, aby takové soužití fungovalo, jaké jsou varovné signály nefunkčního soužití, domácího násilí a kam se obrátit, pokud se do takové situace dostaneme. 

Jak nastavit vhodné hranice?

Proto aby vše fungovalo, jak má, je potřeba stanovit si jasné hranice soužití. Ty je vždy lepší stanovit ještě předtím, než se sestěhujete. Ideálně v neutrálním prostředí a pokud to jde bez hodnocení. Zkusím tu nastínit body, na které je třeba zejména myslet: 

  1. prostor – může se zdát, že samotným uspořádáním domu nebo bytu je jasné, jaký prostor je čí, kdo ho bude využívat, kdo ho bude uklízet. V praxi je ale dobré o tom mluvit a stanovit si pravidla i pro zdánlivé maličkosti jako je třeba společná předsíň.
  2. soukromí – soukromí chce obvykle každý z nás, ale pro každého to může znamenat a znamená něco jiného. Někdo by si rád svůj prostor zamykal, jiný nemá tu potřebu. Někdo vchází ihned po zaklepání, někdo čeká na výzvu. Pro někoho je nepřijatelné, že by mu ten druhý vypral, někdo to považuje za velkou pomoc. Je potřeba o tom mluvit.
  3. finanční náklady – kdo bude co hradit a jakým způsobem, kdo komu peníze pošle a do kdy.
  4. návštěvy – kdy je v pořádku ke komu chodit, je dobré se ohlásit předem…
  5. děti a domácí mazlíčci – jak je to s výchovou, s nákupem hraček, venčením atd. Je zkrátka potřeba pobavit se o tom, jak bude tato oblast fungovat. 

Je potřeba si uvědomit, že i když si stanovíme hranice a budeme sdílet naše představy o soužití, je velmi pravděpodobné, že se objeví drobné rozepře, překážky a nedorozumění. Je to stejné jako v jakémkoli jiném vztahu, pokud spolu začnete sdílet domácnost. Tak jako je společné bydlení zkouška pro partnerský vztah, je jí i pokud se to týká mezigeneračních vztahů. 

Jaké jsou nejčastější překážky?  

Nejčastější překážky v mezigeneračním soužití jsou nenaplněná očekávání, pokud je někdo ze zúčastněných „donucen“ k mezigeneračnímu bydlení a není to situace, kterou by si vybral, a v neposlední řadě nedostatečný prostor. I to je možné dostatečnou a dobrou komunikací do značné míry ošetřit. 

Domácí násilí

Jak jsem již zmínila mezigenerační soužití s sebou stejně jako jakékoliv jiné soužití přináší těžkosti. Přesto je značný rozdíl mezi běžnými rozpory a domácím násilím. Pokud se jedná o domácí násilí na seniorech, můžete se také potkat se zkratkou EAN neboli Elderly Abuse nad Neglect. Obecně se jedná o špatné zacházení s osobami vyššího věku, týrání, nevhodné zacházení, zneužívání a podobně. 

Prvním, co se nám obvykle vybaví je fyzické násilí. Dalšími formami domácího násilí je psychické a emoční násilí (ponižování, hrozby, zastrašování…), sexuální násilí, zanedbávání seniora (nenaplňování péče, která byla domluvena, opuštění seniora, který potřebuje naši pomoc…), ekonomické a materiální násilí (nemožnost nakládat s vlastními financemi…) a v neposlední řadě nerespektování lidské důstojnosti. 

Jak poznáme, že se něco děje?

Lidé, kteří jsou obětmi domácího násilí se velmi často bojí mluvit o tom, co se jim děje. Avšak i pokud nejsme ve stejné domácnosti, můžeme sledovat určité znaky, které nám mohou spolu s dalším kontextem napovědět, že se může jednat o domácí násilí: 

  1. úzkosti a panika – zejména u lidí, kteří jimi nikdy nebo alespoň v poslední době netrpěli
  2. nespavost
  3. zvýšená denní únava – člověk plný energie najednou nechce na procházku
  4. změna chuti k jídlu – změna hmotnosti
  5. ztráta zájmu o sebe a okolí – zanedbanost, vynechávání společných akcí
  6. zamlklost, uzavřenost
  7. fyzické známky týrání 

Co dělat, pokud se do takové situace dostanete nebo u někoho ze svých blízkých pozorujete výše zmíněné projevy?

Domácí násilí je náročné na řešení, ale s podporou okolí a/nebo profesionálů je rozhodně možné ho zvládnout. Má to cenu vždy, i když by vám bylo 95 let, neříkejte si, že už to nějak vydržíte, že už na tom nezáleží, že se stydíte. Vždy to má smysl, vždy na tom záleží a vy se nemáte za co stydět. 

A kam je možné se obrátit? 

  1. Telefonické linky pro prvotní pomoc, při obavách (obě linky jsou anonymní a zdarma):
    •   Elpida Linka pro seniory 800 200 007 Po – Ne 8:00 - 20:00,
      •   Senior telefon Život 90 800 157 157 nonstop.
  2. Bílý kruh bezpečí116 006 bezplatně, anonymně, nonstop.
  3. Rosa centrum pro ženy
  4. ACCORUS
  5. Intervenční centra
  6. Aplikace Bright Sky

Tereza Brunerová, psycholožka a právnička