Jste na roztrhání, máte pocit, že se na vás všechno valí, řešíte problémy školou povinných dětí a zároveň starost o chřadnoucího rodiče, který už nemůže bydlet bez pomoci sám? Vězte, že v tom nejste sami. Pokud je vám 30-55 let, existuje pro vaši životní situaci dokonce odborný termín. Jste členem sendvičové generace a narozdíl od těch předchozích se vzhledem k uspěchané době ocitáte pod nebývalým tlakem.
Výzkumy potvrzují hloubku problému a fakt, že se tento fenomén významně podepisuje na kvalitě života pečujících. Například podle studie Poštovní spořitelny na vzorku 1400 respondentů jsou lidé ze sendvičové generace se svým životem daleko méně spokojeni, než mladší či starší respondenti, a více než 50 % z nich má problém vyjít s příjmem. Studie ČSOB a neziskové organizace Sue Ryder zase ukázala, že kdo už péči o seniora zažil, plánuje se na vlastní stáří připravit co nejlépe, aby nebyl ostatním na obtíž. Život v sendviči totiž opravdu není jednoduchý.
Největší problém představuje fakt, že vaše děti ještě nejsou dospělé, stále vás potřebují, a to nejen ekonomicky. Zároveň se k vám čím dál tím častěji obrací i stárnoucí rodiče, kteří již nezvládají péči o svoji domácnost, nákupy, pochůzky, v horším případě ani péči o sebe. Péče o rodiče je přitom mnohem náročnější než péče o děti, fyzicky i psychicky. Starat se o dítě v sobě nese ve své podstatě radost, naději do budoucna. Starat se rodiče, který se vám před očima mění v malé vzdorující dítě a vyhlídka do budoucna je jen temná, je velmi náročné. Celá tato životní situace tak nahrává přemýšlení o vašich prioritách, o smyslu toho, čím momentálně procházíte, i smyslu života vůbec. Nejlépe jsou na tom ti, kteří i přes tato úskalí umí nalézt v péči o seniora naplnění. Dává jim to sílu jít dál, příliš nenaříkat a přijímat věci tak, jak jsou.
Je ale potřeba vzít v úvahu, že dnešní senioři nejsou jen pasivními účastníky sendvičové rovnice. Zažitý stereotyp babičky v šátku už moc neplatí, důchodce dnes vypadá jinak. Socioložka Lucie Vidovičová říká: „My pouštíme seniorům dechovku, přitom dnešní generace seniorů vyrostla na Beatles a Rolling Stones.“ A je patrné, že řada dnešních penzistů prahne po aktivním stáří, mnohdy i po dalším vzdělání. Nicméně nemoci a tělesné chátrání dostihnou nakonec skoro všechny a i ti nejčilejší budou dříve či později potřebovat pomoc svých blízkých.
Ta je mnohdy komplikovaná tím, že potřebné informace jsou špatně dohledatelné. Příběh paní Andrey, klientky poradenství Sue Ryder starající se o své blízké, dokresluje, jak náročné může toto období být. Andrey tatínek začal potřebovat více a více pomoci. Mnoho věcí mu dokázala zjistit a zajistit sama. Nebylo to rozhodně jednoduché, chtělo to trpělivost a paní Andrea narážela na dost překážek. Všechno bylo celkem v pohodě až do chvíle, kdy se situace změnila a začalo to vypadat, že tatínek už nebude moci žít doma. Andrea náhle nevěděla, jak dál. Pomohlo jí až setkání se sociální pracovnicí, která její rodinu nasměrovala, vysvětlila jí možnosti. Díky ní dnes Andrea ví, že skutečně lze důstojně zestárnout, jen je potřeba obrátit se na profesionály, kteří pomohou se v bludišti státní a neziskové pomoci zorientovat.
Náš informační portál Neztratit se ve stáří přináší cenné informace pomáhající seniorům a jejich rodinám řešit často svízelné situace. Příslušníci takzvané sendvičové generace zde najdou řešení různých problémů. Odborníci z různých oblastí jim odpoví na otázky například z oblasti práva, psychologie či zdraví.
Denisa Ratajová, vedoucí PR a komunikace Sue Ryder
