Příběh paní Jany a její maminky

Již 15 let bydlí maminka sama v bytě, je po několika úrazech, ale žádné velké bolesti naštěstí nemá. Několik let velmi špatně slyší a měla by nosit naslouchátko, které ale odmítá (říká, že nikoho slyšet nepotřebuje).

Její denní rytmus je spánek od 2 hodin ráno (pod vlivem medikace) do cca 11 hodin, pak si čte noviny, občas si dojde nakoupit jídlo a cigarety, k doktorce pro léky a jinak sleduje televizi (nejčastěji kriminálky a válečné filmy). Odmítá chodit ven, vymýšlí si, že chodí, ale víme, že to není pravda. Z tak málo činností pak není dostatečně unavená, aby normálně usnula a proto užívá prášky. Snažíme se jí to vymluvit, ale většinou to bohužel končí hádkou.

Doma má zápach z kouře a nepořádek, nedbá na sebepéči a tím pádem za ní nikdo z příbuzných nechce moc chodit.
Stále slibuje, že někdy přijede za vnoučaty, pojede na zahradu atd. Nic z toho ale neuskuteční. Mám pocit, že rezignovala ... říká, že ji to tu nebaví, že chce umřít.

Mám se na to vykašlat a přestat ji přesvědčovat, že by měla něco dělat? Když ji řeknu, že by mohla jít do zařízení, aby na ni dohlédli, řekne mi, že raději skočí z devátého patra. Jsem z ní nešťastná. Má kolem sebe dost příbuzných, ale ji to nezajímá. Co dělat?

Na dotaz paní Jany reagovala psycholožka Mgr. Lucie Simonová, která se ji snažila co nejvíce podpořit a také pomohla se získáním náhledu na celou situaci:

Dobrý den,

situace, ve které se nacházíte, není jednoduchá ani pro Vás, ani pro Vaši maminku. Je jasné, že si přejete, aby byla maminka aktivnější, více se o sebe starala, byla v kontaktu s příbuznými. Ona si z nějakého důvodu zvykla na život o samotě a předpokládám, že se o sebe přestala starat postupně, že se vše to, co popisujete, nepřihodilo ze dne na den.

Pro seniora je vždy nejlepší, pokud může zůstat co nejdéle ve svém vlastním prostředí. Fyzicky, zdá se, vaše maminka pobyt doma stále zvládá, méně již však z hlediska psychosociálního.

Jako dobré by mi ve vaší situaci přišlo obrátit se například na některou ze služeb osobní asistence, která by mohla k mamince docházet a pomoci například s péčí o domácnost. Zároveň by Vaše maminka měla přes den s někým kontakt.

Další věc, kterou je možné zkusit, pokud je to ve vašich silách - domluvte se s příbuznými, společnými silami byt uveďte do lepšího stavu tak, aby tam byli ochotni chodit i ostatní příbuzní a v návštěvách se u maminky střídejte. Je možné, že se vám ji podaří nenásilným a postupným kontaktem "vtáhnout" zpět do života.

Ptáte se, zda se "na to máte vykašlat". Myslím, že je možné ještě něco vyzkoušet, zároveň je to opravdu život Vaší maminky a předpokládám, že není možné jít přes její vůli. Za velmi důležité považuji, že to zkoušíte a je také potřeba, abyste myslela sama na sebe a nenechala se celou situací zcela vyčerpat.

Sociální pracovnice následně doplnila informace o terénních službách, které by mohly pomoci při péči v domácím prostředí maminky paní Jany. Především tedy vysvětlila fungování služeb (služby se dají kombinovat, záleží však samozřejmě na jejich volné kapacitě a na časových potřebách klienta):

• Osobní asistence - podstatou je pomoc klientovi na místě a v čas, který si sám vybere, služba může být poskytována bez omezení 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

• Pečovatelská služba – pečovatelé pomohou přímo u klienta doma s běžnými domácími pracemi, hygienou, nákupem, doprovodem či při denních aktivitách.

Sociální pracovnice také zaslala vhodné kontakty a nabídla možnost být nadále ve spojení. Paní Jana se tak kdykoli může na portál Neztratit se ve stáří znovu obrátit.