Můžeme se setkat s názory, že sebevraždy páchají jen mladí, protože u seniorů to už přece nemá cenu. Ale opravdu tomu tak není. Pravda je, že podle statistik je nejvíce sebevražd mezi lidmi v 50 – 54 letech, nicméně senioři tvoří téměř čtvrtinu těch, kteří sebevraždu spáchají. V roce 2017 spáchalo v ČR sebevraždu 719 seniorů, což je o sto víc než před deseti lety. U seniorů je častou příčinnou pocit bezmoci a závislosti na ostatních, ale také významné finanční problémy.
Nikdo z nás by na sebe neměl brát zodpovědnost za chování druhého. Nejsme zodpovědní za to, když někdo z našich blízkých spáchá sebevraždu, jakkoliv se nám v takové situaci pocity viny často do mysli vkrádají. Přesto ale můžeme pomoci, pokud se nám náš blízký rozhodne svěřit a nebo nabídnout svou pomoc, pokud si všimneme některých z varovných znaků.
Čeho si všímat?
Většina lidí se před sebevraždou se svým úmyslem někomu svěří. Někdo o ní mluví přímo, u někoho na ni lze usuzovat z náznaků. Setkat se můžeme s tím, že člověk o sobě mluví jako o přítěži a často i o tom, že brzy už přítěží nebude, mluví o nesnesitelné bolesti, o tom, že nemá pro co žít, že se cítí v pasti, nevidí východisko.
Pokud s vámi kdokoliv mluví o takových nebo podobných pocitech, prosím, dejte mu prostor o nich mluvit a nezlehčujte je. Nikdo v takové situaci nechci slyšet věty jako „ale prosím tě, víš co všechno musím řešit já“ nebo „ty si máš tak na co stěžovat“. Nabídněte jim přijetí, mluvte s nimi o sebevraždě klidně otevřeně. Není možné, abyste někoho, kdo o sebevraždě neuvažuje, postrčili k jejímu spáchání tím, že v rozhovoru slovo sebevražda zazní.
Jak můžeme pomoci?
Kromě prostoru a přijetí, nabídněte pomoc, ať už s vyhledáním odborníka, s doprovodem k němu, vyřízením telefonátu nebo čímkoliv dalším, na co se cítíte a myslíte, že by mohlo vašemu blízkému pomoci.
Ve chvíli, kdy se někdo rozhodne spáchat sebevraždu (naprostá většina sebevražd jsou plánované činy), mluví odborníci o pocitu tunelu nebo klapkách na očích. Člověk je v takové krizi, že není schopen vidět jiné východisko svého problému. My ho ale vidět můžeme, nemusíme ho o něm přesvědčit, ale můžeme být drobným světlem na konci toho tunelu.
Co když se nesvěří?
Ne vždy s vámi váš blízký bude o svých pocitech mluvit, je dobré si všímat i dalších věcí. Lidé plánující sebevraždu jsou často náhle depresivnější, užívají alkohol nebo jiné návykové látky ve zvýšeném množství, hledají způsob, jak se zabít, jsou podráždění, vzteklí, neklidní. Někteří se chodí loučit se svými známými, rozprodávají své věci, přestávají se věnovat svým koníčkům nebo se stahují do sebe.
Neznamená to, že pokud u svých rodičů či prarodičů pozorujete něco z výše uvedených příznaků, musí se hned jednat o sebevražedné tendence. Spíše je dobré mít na paměti, že když si něčeho z toho všimnete, měli byste zpozornět a věnovat svému blízkému více pozornosti.
Pokud se vám někdo z vašich blízkých svěří s tím, že už i ví, jak by sebevraždu provedl, nebo jeho úmysl zjistíte, je dobré odstranit potenciálně nebezpečné předměty. Opět ale platí, že nejste zodpovědní za to, jak se situace dále vyvine. Když se někdo opravdu bude chtít zabít, udělá to, i kdybyste schovali všechny nebezpečné předměty, které doma má.
Kdy je na místě pomoc odborníků?
Jestliže situace dospěje do té fáze, že někdo o sebevraždě reálně uvažuje, je vždy na místě odborná pomoc. Někoho může děsit navštívit rovnou osobně krizové centrum nebo psychiatra, pak je možné začít tím, že kontaktuje linku důvěry, ta mu může pomoci navázat první dobrý kontakt s odborníkem bez strachu, „že si ho někde nechají“.
Pokud se naši blízcí dostanou do takto těžké situace a svěří se nám, buďme tady pro ně, nabídněme jim svůj čas, prostor mluvit o tom, jak se cítí, a zkusme je nasměrovat na odbornou pomoc. Buďme jim oporou, buďme ti, kdo věří, že to dobře dopadne a dá se to zvládnou ve chvíli, kdy oni sami tomu nevěří.
Kam se pro odbornou pomoc obrátit?
Tereza Brunerová, psycholožka a právnička
Komentáře