Starší ženy hledají práci nejhůř

Jana (58 let): 

V 56 letech zůstala paní Jana na péči o maminku sama. Její starší sestra bydlí téměř 200 km daleko a sama má zdravotní problémy. Jana je rozvedená a její jediná dcera žije již několik let v zahraničí. Janu práce bavila a dobře vycházela i se svými kolegy. Péči o maminku ale se svou časově náročnou prací skloubit nedokázala. Zároveň si nedokázala představit, že by se o maminku nepostarala. S těžkým srdcem tak dala výpověď a stala se „pečovatelkou na plný úvazek“. O dva roky později, poté, co maminka zemřela, je Jana vyčerpaná a v depresi. Celodenní péče i nedostatek spánku si vybraly svou daň – a zároveň si ve svých 58 letech po mnoha odmítnutích připadá nezaměstnatelná. V prázdném bytě se tak přebytek volného času, o kterém si poslední roky mohla jen nechat zdát, mění na noční můru… Toto je jeden z typických případů „pasti“, ve které se mnoho starších lidí ocitne. 

Co znamená diskriminace na pracovním trhu?

Diskriminace na trhu práce je definována jako situace, kdy je s pracovníky nebo skupinami pracovníků zacházeno odlišně, pokud jde o nábor, plat, výhody a povýšení, a to z důvodu jejich neekonomických charakteristik – včetně pohlaví, rasy, náboženství a věku. To znamená, že ačkoli pracovníci mohou být stejně produktivní, nezachází se s nimi stejně. 

Diskriminaci je těžké měřit, přestože proběhla spousta dílčích experimentů a studií (některé z nich i v ČR). U malého počtu případů je totiž obtížnější prokazovat, že nejde o náhodu. Proto byl v roce 2016 ve Spojených státech proveden experimentální výzkum, do kterého bylo zapojeno více než 40 000 uchazečů o práci z 12 měst v jedenácti státech USA. 

Upravené životopisy kandidátů byly rozděleny do tří věkových skupin a zaslány na 13 000 pozic vyžadujících převážně nižší a střední úroveň kvalifikace. Experiment jednoznačně prokázal, že při najímání na méně kvalifikované typy pracovních míst starší pracovníci věkovou diskriminaci zažívají. 

Například ve srovnání s mladými uchazeči byla míra odpovědí na žádosti starších uchazeček o administrativní práci o 47 % nižší, u obchodně orientovaných pozic byl rozdíl o něco menší, i tak se ale jednalo o 36 %.

Obecně bylo prokázáno, že ženy zažívají diskriminaci na základě věku častěji než muži. V důsledku pak nejen že jsou jejich příjmy před odchodem do důchodu v průměru nižší – a mají tak při delším dožití nižší důchod, ale při ztrátě zaměstnání se jim nová práce i obtížněji hledá. Zároveň se častěji ocitají v roli pečujících o partnery a rodiče, kdy musí minimálně dočasně stávající práci opustit – a návrat zpět bývá často nemožný nebo velmi obtížný, jak koneckonců ukazuje i předchozí případ paní Jany. 

Předsudky a promarněné příležitosti 

Zaměstnavatelé (pokud diskriminaci vůbec přiznají) mají tendenci tvrdit, že je založená na objektivních kritériích – včetně toho, že starší lidé jsou méně efektivní, hůře se přizpůsobují, neradi pracují s novými technologiemi apod. 

Američtí výzkumníci namítají, že jde o ničím nepodložené mýty a předsudky, které lze dokonce vysledovat už na úrovni trhu výrobků a služeb. Starší dospělí ve vysoce příjmových zemích podle nich utratí v průměru 39 000 dolarů ročně, zatímco u skupiny mladších konzumentů ve věku 30 – 44 let jde o 29 500 dolarů ročně. Přesto inzerenti v letech 2015–2017 utratili o 500 % víc za reklamu cílenou na mileniály než za všechny ostatní věkové skupiny dohromady. 

Stejně tak vědci nesouhlasí, že se starší lidé vyhýbají novým technologiím, protože jsou zkostnatělí. „Nové technologie prostě jen často nejsou přizpůsobeny jejich potřebám,“ říká Joe Coughlin, ředitel výzkumného programu AgeLab při Massachusetts Institute of Technology (AgeLab MIT). Jde podle něj o klasickou „hlavu XXII“, kdy s tím, jak jsou starší lidé vytlačování z trhu práce, produkty určené i pro jejich věkovou skupinu navrhují lidé o 20 a více let mladší. 

Vědci z AgeLab MIT proto vyvinuli speciální oblek simulující fyziologické změny obvyklé u starších osob. V těchto oblecích nechali nějakou dobu pracovat vývojáře IT či designéry automobilových interiérů a zakoušet tak uživatelský komfort jejich vlastních řešení. Výsledkem byly „velmi emocionálně podbarvené zážitky“, které v mnoha případech vedly k redesignu koncových výrobků i služeb. „Kdyby se starší lidé častěji objevovali jako zaměstnanci ve standardně mladých oborech, jako jsou vývoj či reklama, podobným překvapením by se dalo předejít,“ říká k tomu Joe Coughlin. 

Firmy by tak mohly mnohem efektivněji naplňovat představy stále rostoucího spotřebitelského segmentu a zároveň vytvářet takové technologie, které umožní delší setrvání zaměstnanců v práci. Že se tak neděje, připisuje Coughlin na vrub právě hluboce zakořeněným předsudkům o starším věku. Ty jsou často tak aktuální jako naše představa padesátnice babičky Boženy Němcové. 

Myslete na to, že... 

Hledáte-li práci, dejte to o sobě vědět, oslovte lidi, kteří vám s hledáním mohou pomoci. Někdo vnímá tento postup jako ponižující, úspěšní lidé ho ale považují za běžnou praxi, kterou přirozeně využívají. Zvažte také, zda pro vás není lepší pracovat za méně v případě, že „práce snů“ není k mání. 

7 tipů pro seniory, kteří chtějí pracovat 

Počty pracujících důchodců se u nás každým rokem zvyšují zhruba o dvacet tisíc, ať už kvůli sociální nouzi, nebo proto, že chtějí být i ve stáří aktivní. Stárnutí populace, kdy mladí lidé budou na trhu práce chybět, tento trend ještě zvýrazní. Hledáte-li práci v pozdějším věku: 

Vlasta Svitáková, koordinátorka projektu Neztratit se ve stáří

Článek vyšel také v Lidových novinách v rámci seriálu: Peníze v důchodu

4. 7. 2022, aktualizováno 22. 8. 2023