Case management v práci se seniory v kontextu problematického zdravotně-sociálního pomezí

Z dlouhodobého hlediska českou společnost i nadále provází trend stárnutí populace. V České republice je 2,1 milionu obyvatel starších 65 let, což odpovídá 20,4 % populace (ČZSO 2021). V roce 2058 by mělo být starobních důchodců přibližně 3,2 milionu, což je zhruba o třetinu více než dnes. Samozřejmě je nutné nahlížet na seniory s ohledem na značné rozdíly v tom, jak své stáří prožívají. Zejména u seniorů s komplexními problémy v celém bio-psycho-sociálním systému je výraznější potřeba sociální a zdravotní péče v jejich domácím prostředí, což umocňuje požadavek na její koordinaci. Tím se otevírá prostor pro uplatnění case managementu, který by mohl být jakousi cestou zespoda, jak překlenout nekomunikující zdravotně-sociálně pomezí.

Co je case management podle Centra pro důstojné stárnutí, Sue Ryder:

„Case management je komplexní metoda práce vhodná pro řešení složitých životních situací a zdravotních potíží osob s vícečetnými problémy.
Přináší profesionální podporu při hledání řešení nepříznivé situace, koordinaci a řízení důležitých kroků pro nastavení spolupráce uvnitř vznikající sítě pomoci, a to vše s důrazem na využití dosud funkčních a dalších využitelných zdrojů jedince i systému.“

Depistáž jako významná součást case managementu při práci s osamělými seniory

Nedílnou součástí case managementu je depistáž. Ve vztahu k seniorské populaci hraje depistáž v celém procesu dokonce roli obzvlášť významnou. Case manažera by měly zajímat životní situace lidí, kteří jsou odkázáni na péči jiné osoby, situace osamělých seniorů, pečujících osob nebo lidí, u nichž dochází k významnému zhoršování zdravotního stavu. Zejména osamělost bývá s obdobím stáří nezřídka kdy (a často zcela stereotypně) spojována a oprávněně považována za jeden z rizikových faktorů.  V systémovém měřítku je navíc velmi nákladnou. Příkladem je studie výzkumníků z London School of Economics, kteří spočítali, že každý osamělý senior stojí britskou ekonomiku, co deset let navíc 6 000 liber v souvislosti s dodatečnou zdravotní péči a tlakem na sociální služby. Takový přepočet bohužel nemáme pro případ České republiky, přesto může case manažer s velmi dobrou místní znalostí, ulevit například velmi přetíženým lékařům. Úspory case management přináší také ve formě efektivní koordinace neformálních a formálních zdrojů pomoci kolem klienta a předcházení různých překryvů a dublování služeb.

Case management je cestou k překlenutí propasti zdravotně-sociálního pomezí

Ačkoliv se mnoho autorů přiklání k názoru, že ideálním kandidátem pro pozici case manažera je sociální pracovník Harkey (in Hubíková 2018, 43-44) například hovoří o case managementu jako o zvláštní praxi jdoucí napříč obory. Centrum pro důstojné stárnutí, ve shodě s několika autory (Challis in Hubíková 2018, 44), považuje za nezbytné akcentovat propojování zdravotní a sociální péče. Skutečností je, že oblasti léčby a péče jsou v České republice rozdělené mezi dvě ministerstva – Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví, z čehož logicky vyplývají složitosti ve formě dvojí legislativy, odlišného způsobu financování až po rozdíly ve vzdělávání pracovníků. O nutnosti spolupráce těchto dvou resortů ku prospěchu člověka se v české společnosti hovoří dlouho (Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2016-2025, 25), stále ovšem absentuje zákonem ukotvená integrovaná péče o nesoběstačné seniory. Příkladem nekomunikace mohou být terénní pečovatelské (sociální) a ošetřovatelské (zdravotní) služby, jejichž zaměstnanci v mnoha případech docházejí do domácností stejných klientů a nezřídka kdy o sobě neví, ačkoliv by to pro klienta bylo velmi prospěšné. Case manažer je jakousi cestou zdola, jak podobné menší či větší propasti zdravotně-sociálního pomezí překlenout a nacházet cesty spolupráce zdravotnických a sociálních služeb na mikroúrovni.

Komplexní práce case manažera s celým případem

Práce case manažera je velmi náročná v tom, že je jeho úkolem vytvářet prostor pro komunikaci a spolupráci nejen mezi klientem, službami, ale také blízkými osobami a dalšími dotčenými aktéry (viz obr. č.1). Při mapování klientovy situace by měl case manažer vždy začít v oblasti neformálních struktur a až v případě, když zjistí, že jejich kapacity nejsou dostatečné, zapojovat formální subjekty. Case manažer tedy většinou nepracuje pouze s klientem, ale při spolupráci s ním vnímá také potřeby jeho nejbližšího okolí, které reflektuje při vytváření plánu péče. Zejména pečující nemusí být vždy chápaní jako kategorie „osob v ohrožení“ a podle Hubíkové (2018) sociálním pracovníkům také do značné míry chybí nástroje pomoci dlouhodobě pečujícím. Samotní sociální pracovníci toto často ani nemusí reflektovat, protože se stává, že pečující osoby a jejich potřeby jsou zastíněny potřebami osob, které vyžadují péči, s nimiž jsou sociální pracovníci naopak zvyklí pracovat (Hubíková 2017, 8-15).

Komplexní práci case manažera, který koordinuje proces péče, nahlíží klientovy potřeby nikoli odděleně optikou zdravotní nebo sociální služby, ale tak, aby vznikl logický plán péče, ve kterém mají všichni aktéři informace o roli a odpovědnostech ostatních, se pokusím demonstrovat na kazuistice, kterou Centrum pro důstojné stárnutí získalo v rámci činnosti sběru dobré praxe o case managementu při práci se seniory v České republice.

Opečovávanou osobou je v této kazuistice seniorka paní Žaneta, která má diagnostikovanou těžkou demenci. Žije v domácnosti s vnučkou, která o ni pečuje. Vnučka kvůli péči v kombinaci s duševním onemocněním přišla o práci. Case manažer se v této spolupráci neomezil pouze na práci s paní Žanetou, ale pro pečující vnučku zajistil pravidelnou psychoterapii, kde se jí dostalo podpory při nastavení hranic při péči a přijetí diagnózy babičky. Dalším bodem spolupráce bylo podání návrhu na opatrovnictví paní Žanety, tak aby rodina mohla za babičku vyřizovat potřebné náležitosti, které sama již nemohla vyřizovat z důvodu kognitivního deficitu. Rodina se k tomu zdráhala přistoupit, jelikož z morálních důvodů nechtěli paní Žanetě omezovat svéprávnost. Rodině byly vysvětleny možnosti zastupování, a také možnost podání návrhu na opatrovnictví bez omezení svéprávnosti. Case manažerka pomohla rodině vyplnit žádost o příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a žádost o průkaz OZP. Z důvodu obav klientky je s ní šla i na příslušný úřad práce podat. Case manažerka se dále spojila s ošetřující lékařkou paní Žanety a domluvila možnost předepsání domácí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že rodinu trápila neudržitelnost situace při zhoršování zdravotního stavu babičky, s case manažerkou diskutovali možnosti pobytových sociálních a zdravotních služeb. Pro rodinu bylo důležité mít připravený krizový plán. V mezidobí byla zajištěna pečovatelská služba pro dovážení obědů, pomoc s úklidem a hygienou, služba osobní asistence pro aktivizaci a volnočasové aktivity v kombinaci s domácí zdravotní péčí, která zajišťovala pravidelné zdravotní úkony. Všichni zapojení aktéři o sobě díky zapojení case manažerky navzájem věděli a své zakázky řešili strukturovaně v kontextu komplexních potřeb klienta. Vnučce Kláře se díky pomoci s nastavením péče o babičku, poradenstvím ohledně zaměstnaní podařilo najít nejprve chráněné místo na částečný úvazek, který postupně zvyšovala a dnes plánuje přejít na klasický trh práce.

Přechod klientů mezi sférou zdravotní a sociální může být velmi často v důsledku chybějící koordinace a včasného informování, těžkopádný. Mohou se objevit takové potřeby, typicky tzv. drobné zdravotní úkony, jež terénní sociální služby dělat nemohou a domácí zdravotní péče je ještě nedělá, které jsou ovšem pro klienta a jeho setrvání v domácím prostředí naprosto zásadní. Chybí-li koordinační prvek, například ve formě case manažera, který je schopen tyto nesnáze identifikovat a nalézat pro ně individuální řešení, může klient předčasně skončit v ústavní péči. Zejména schopnost case manažera nahlížet klientovy potřeby komplexně a šít mu podporu na míru, je cestou, jak vystoupit ze škatulek zdravotní a sociální, a tyto služby provazovat a integrovat na místní úrovni.

Obrázek číslo 1.

schéma zpracoval Petr Vojtíšek jako výstup ze setkávání s experty na case management v rámci činnosti Centra pro důstojné stárnutí, 2022

Mgr. Michaela Šímová
členka týmu Centra pro důstojné stárnutí Sue Ryder

Článek byl publikován na stránkách socialniprace.cz v sekci Online články. 

Zdroje:

ČSÚ představil první výsledky Sčítání 2021. [online]. ČZSO, 2021. [31. 10. 2022]. Dostupné online.

HARKEY, J. 2017. Case Management at the Intersection of Social Work and Health Care In: HUBÍKOVÁ, O. 2018. Case management zaměřený na životní situace dlouhodobé péče v sociální práci na obecních úřadech. Praha: VÚPSV.

HUBÍKOVÁ, O. 2017. Otázka ustavení rodinných pečujících jako cílové skupiny sociální práce. Sociální práce /Sociálna práca, 17(6), 5-21.

HUBÍKOVÁ, O. 2018. Case management zaměřený na životní situace dlouhodobé péče v sociální práci na obecních úřadech. Praha: VÚPSV.

CHALLIS, D. 2018. Case Management: Problems and Possibilities In: HUBÍKOVÁ, O. 2018. Case management zaměřený na životní situace dlouhodobé péče v sociální práci na obecních úřadech. Praha: VÚPSV.

Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. [online]. Národní rozpočtová rada, 2021 [31. 10. 2022]. Dostupné online.

Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016-2025. [online]. MPSV, 2015. [31. 10. 2022]. Dostupné online.

MCDAID, D., BAUER A., PARK A-La. 2017 Making the Economic Case for Investing in Actions to Prevent and/or Tackle Loneliness: A Systematic Review. London School of Economics. Personal Social Services Research Unit