Článek se zabývá rolí case managera v systému sociálních a zdravotních služeb, přibližuje jeho kompetence a odpovědnosti a dává je do souvislosti s cílovou skupinou seniorů. Stárnoucí populace a měnící se vzorce nemocnosti mají za následek vyšší počet lidí se sníženou soběstačností. Case manager může být jedním z klíčových nástrojů komplexní péče o takové seniory a důležitým prvkem při hledání funkční spolupráce zdravotnických a sociálních služeb v české realitě sociálně zdravotního pomezí.
Termín case manager pochází z 80. let 20. století a vyvinul se z termínu case worker, v českém překladu případový pracovník. Tato změna v pojmenování souvisela s důslednějším přebíráním zodpovědnosti za správu zdrojů a koordinaci služeb kolem klienta. Podle CMSA (Case Management Society od America) pojem case manager popisuje jedince, jehož rolí je identifikovat vhodné poskytovatele služeb a zároveň zajistit, aby byly všechny dostupné zdroje klienta, neformální i formální, využívány včas a efektivně s ohledem na náklady – nejen ty finanční, ale také například časové (CMSA, 2021).
V českém prostředí se ve spojitosti s case managementem zpravidla setkáváme hned s několika pojmy, jako jsou koordinátor případu, koordinátor pomoci či podpory nebo koordinátor v case managementu. Všechny názvy odkazují k člověku, který koordinuje, podporuje a vede proces zajištění pomoci tak, aby tyto různé formy pomoci propojil a vyřešil společně s klientem jeho obtížnou životní situaci. Ačkoliv je pojmosloví také v tomto případě velmi nejednotné a role case managera v českých podmínkách v různých kontextech nabývají mnohých podob, rozsah jeho kompetencí a činností by měl být podobný, a to zejména kvůli předvídatelnosti toho, co case manager klientovi nabízí a jakou roli v systému služeb sehrává.
Mnoho autorů se přiklání k názoru, že ideálním kandidátem pro tuto pozici je sociální pracovník. Harkey (cit. dle Hubíková, 2018: 43–44) například hovoří o case managementu jako o zvláštní praxi jdoucí napříč obory a vyznačující se vysokou slučitelností s praxí sociální práce, zejména s ohledem na znalost zdrojů, systémovost a orientaci na klienta. Ve shodě s několika autory (viz Chalis, cit. dle Hubíková, 2018: 44) ovšem považujeme za nezbytné akcentovat propojování zdravotní a sociální péče, a to zejména u těch klientů, kteří vyžadují dlouhodobou péči.
Skutečností je, že oblasti léčby a péče jsou v České republice rozdělené mezi dvě ministerstva – Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví, z čehož logicky vyplývají složitosti ve formě dvojí legislativy, od odlišného způsobu financování až po rozdíly ve vzdělávání pracovníků. O nutnosti spolupráce těchto dvou resortů ku prospěchu lidí se v české společnosti hovoří dlouho (také např. v Národní strategii rozvoje sociálních služeb 2016–2025: 25), stále ovšem absentuje zákonem ukotvená integrovaná péče o nesoběstačné seniory. Právě case manager se znalostí místní komunity přitom může sehrávat klíčovou roli v integrované a komplexní péči o seniory[1] a díky efektivní koordinaci péče mírnit syndrom nešťastné slepičky, rozuměj klienta, který shání pomoc na několika místech souběžně a vypráví svůj příběh izolovaně hned několikrát.
Stárnutí české populace společně s proměnou vzorců nemocnosti jsou příčinou nárůstu počtu lidí se sníženou soběstačností. Nachází-li se člověk v situaci, kdy jej tíží špatný zdravotní stav, je nutné nahlížet jeho život i ve všech dalších klíčových oblastech – duševní, sociální, ekonomické i duchovní. Úkolem case managera je hledání cest funkční spolupráce zdravotnických a sociálních služeb, což mnoho odborníků považuje za nezbytné pro udržení seniorů v jejich přirozeném domácím prostředí.
Kompetenční profil case managera
Úspěšný case manager má ideálně vzdělání v obou vědních oborech (zdravotním a sociálním), případně buduje spolupracující síť několika subjektů ve formě multidisciplinárního týmu. Zároveň musí být v praxi schopen vytvářet mnohdy rafinované kombinace a současně být dostatečně kompetentní k tomu uvádět je do reality dle kontextu, ve kterém se nachází. To vyžaduje, aby byl i dobrým vyjednavačem. Je důležité, aby uměl správně vyhodnocovat a promítat výsledky hodnocení zpět do praxe. Na základě svých kompetencí by měl být schopen implementovat požadované intervence k úspěšnému vyřešení problémů klienta a vyhodnocovat výsledky péče a reakce na ni.
Centrum pro důstojné stárnutí realizovalo v roce 2021 několik ohniskových skupin, jejichž tématem byl case management. Jedním z výstupů těchto ohniskových skupin je výčet odpovědností case managera v případu klienta. Tento seznam odpovědností velmi hezky ilustruje, že case manager není pouhým koordinátorem služeb, ale ideálně disponuje vyjednavačskými a managerskými dovednostmi, je advokátem klientových potřeb, facilituje komunikaci uvnitř týmu, je zdrojem opory pro klienta, a v neposlední řadě dokáže v komunitě prezentovat výsledky své práce a pojmenovávat případné nefunkčnosti.
Odpovědnosti case managera
- Odpovědnost za vedení případu
- Odpovědnost za sjednocení týmu
- Odpovědnost za získání souhlasu klienta se sdílením informací s dalšími členy týmu
- Odpovědnost za vytvoření sdíleného prostoru k případu klienta
- Odpovědnost za to, od koho přijímá informace
- Odpovědnost za pomoc při prosazování práv a zájmů klienta
- Odpovědnost za průběžné hodnocení a získávání zpětné vazby
- Odpovědnost za nestrannost
- Odpovědnost za hospodárnost případu
- Odpovědnost za prezentaci jeho role směrem k veřejnosti
Kazuistika Centra pro důstojné stárnutí
V této části uvádím krátkou kazuistiku ilustrující vhodnost case managementu pro řešení složitých životních situací klientů, které vyžadují zapojení více subjektů tvořících síť pomoci. Situace pana Jiřího byla velmi komplikovaná, ukázalo se ovšem, že díky správné koordinaci všech zapojených subjektů, kterých bylo v případě pana Jiřího opravdu velké množství, se podařilo vyřešit podstatnou část jeho problémů. Celoživotní psychické problémy pana Jiřího vyústily v pokus o sebevraždu a následnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Pan Jiří kvůli svému proměnlivému zdravotnímu stavu často střídal zaměstnání, a ačkoliv již dosáhl důchodového věku, na výplatu starobního důchodu nárok nemá, nesplňuje totiž potřebné doby pojištění. Kvůli vyššímu věku a zejména pak zdravotnímu stavu má pan Jiří omezenou možnost si potřebná léta odpracovat, je tak odkázán na dávky hmotné nouze.
Pan Jiří získal s podporou sociální pracovnice městský byt, kde je cena nájemného nižší a je možné ji pokrýt z dávek, zároveň s pomocí zapojené sociální pracovnice nedochází k výpadkům při placení, protože termíny pomáhá hlídat. Sociální pracovnice pomáhá panu Jiřímu například také s doprovody k lékařům. Velkou pomocí je pro něj vyplňování žádostí o jednotlivé dávky a připomínání termínů, kdy a jaké dokumenty je třeba úřadům doložit. Služby domácí péče kontrolují zdravotní stav a připravují potřebné léky, pracovnice osobní asistence zase panu Jiřímu pomáhají s běžnými každodenními činnostmi. A nakonec se díky zapojení dluhového poradce podařilo z velké části vyřešit i dluhy pana Jiřího, a to díky využití institutu Milostivého léta.
Mgr. Michaela Šímová
Zdroje:
CMSA 2021. Definition of Case Management.
Hubíková, O. (2018). Case management zaměřený na životní situace dlouhodobé péče v sociální práci na obecních úřadech (Praha: VÚPSV).
Kalvach, Z. a kol. (2015). Podpora rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb (Praha: Diakonie Českobratrské církve evangelické), dostupné online.
Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016-2025, dostupné online.
[1] Za jeden z klíčových nástrojů integrované péče považuje také přední český geriatr MUDR. Zdeněk Kalvach, CSc., vznik nové pozice – case manažera (viz Kalvach a kol., 2015).
2. 9. 2022, aktualizováno 23. 8. 2023
Komentáře