Milí přátelé,
ani se nechce věřit tomu, že rok 2020 za pár týdnů skončí. Máte taky takový pocit, že čím je člověk starší, vlastně chci říct moudřejší a zralejší, tím rychleji všechno kolem něj utíká? Mně někdy připadá, že už to snad překračuje povolenou rychlost!
Myslím, že se mnou budete všichni souhlasit, že tento rok byl bezpochyby zvláštní
Věřím tomu, že díky celosvětové pandemii jsme ho všichni prožili jinak, než ty předchozí. Strach z nemoci, boj s nemocí, nemožnost vidět se pravidelně se svými blízkými, izolace, ztráta zaměstnání a ekonomické problémy, to jsou všechno vážná negativa a ukázka toho jak nemilosrdně nám virus zasáhl do života. Pro spoustu z nás to byly a stále jsou velmi těžké chvíle.
Přemýšlel jsem hodně nad tím, jestli opravdu všechno, co tento zavirovaný rok přinesl do našich životů a to jak je změnil, je opravdu negativní. Myslím si, že ne.
Aniž jsme si to pořádně uvědomili, dostali jsme totiž najednou čas. Jistě, dostali jsme ho nedobrovolně, ale pořád je to dar, kterého bychom si měli vážit. Vím, že je těžké aspoň na chvíli zapomenout na všechna ta negativa, ale pokud to dokážeme, uvědomíme si, že máme v rukou něco, čemu jsme si už dávno odvykli. Věta „nemám čas“, je přece v našich životech tak frekventovaná. Spousta z nás se díky nemoci a karanténě ocitla najednou v izolaci. Člověk začal zjišťovat, jestli je sám sobě dobrým společníkem, jestli se sebou vydrží a neleze si na nervy. A to samé platí pochopitelně i o našich nejbližších. Najednou jsme s nimi mnohem více než jen o víkendech, svátcích a dovolených. Může se objevit netrpělivost, rozmrzelost a nespokojenost s tím druhým, která často přerůstá v konflikty a hádky. Některé rodiny dokonce takovéto dlouhodobé „sblížení“ neustojí a rozpadnou se. A přitom je možné využít této příležitosti a začít vnímat život z jiného úhlu. Pokusit se víc vnímat ty jeho stránky, které nám do této chvíle unikaly. Zpomalit se. Uvědomit si, proč jsme se zamilovali do člověka, se kterým sdílíme svůj život. Jak důležití jsou pro nás naši rodiče a prarodiče a co všechno jsme od nich dostali. Co bychom měli předat svým dětem. Jak moc si vážíme svých přátel. Uvědomit si velikost a nádheru přírody a povznést se nějakým uměleckým zážitkem ať už je to kniha, hudba, film nebo výtvarné umění. Všechny tyto věci nás obohacují daleko víc než si vůbec dokážeme představit, protože povznášejí naši duši.
Pravděpodobně nejlepší příležitost jak se opravdu obohatit vlastní duši jsou vánoční svátky
Vánoce jsou křesťanské svátky, které oslavují narození Ježíše Krista, ale já věřím že i ateista může podlehnout jejich kouzlu. Letošní Vánoce by mohly být jiné než ty předchozí. Z důvodů různých omezení určitě méně konzumní.
Pokusme se během Vánoc věnovat náš čas a pozornost těm nejbližším. Buďme k sobě laskaví a trpěliví. Pomozte někomu, kdo to opravdu potřebuje. Dělejme jeden druhému radost. Zakažme negativním médiím přístup do našich domovů a úmyslně se soustřeďme na věci pozitivní. Usmívejme se, žertujme a chechtejme se. Pozorně poslouchejme jeden druhého. Já pevně věřím, že právě tím naplníme pravou podstatu kouzla Vánoc a navíc nám bude dobře. Na těle, protože tohle všechno člověka harmonizuje a hlavně na duši.
Přeji vám všem klidné a požehnané Vánoce plné lásky.
Váš,
Pavel Kříž
