Drazí přátelé,
čtete rádi? Věřím, že většina z vás ano. Pro mě osobně je představa, že bych nemohl číst nemyslitelná. Četba pro mě není jen koníček, je to má vášeň. Vyrůstal jsem v době, kdy televize měla jen jeden černobílý program a teprve o něco později k němu přibyl druhý. O to větší jsem měl radost když jsem pro sebe objevil knihy. Byla to láska na první pohled, která se léty jen prohlubovala až nakonec dozrála v pevný a nerozlučný svazek. S léty má vášeň nevyprchala. Naopak. Čtu čím dál náruživěji všude kde to jde a kdykoli mám čas. A jakou oporou mi literatura v životě byla a je. Co všechno jsme spolu prožili. Na cestách ve vlaku, autobuse i v letadle. V hotelích, metru i na tramvajových zastávkách. Snažila se mě rozveselit když mi bylo smutno, pomáhala mi když jsem byl nemocný a ať už jsem se vracel domů v jakékoliv náladě, pokaždé mě vítala s otevřenou náručí. Byla mi vždycky věrná a já jsem na oplátku zůstal věrný jí. Procestovali jsme společně celý svět, smáli jsme se spolu, báli se i plakali.
Celý život jsem četl a stále čtu nejrůznější žánry a rád poznávám nové autory
Nechci vám dnes žádného autora doporučovat. Chci se s vámi podělit o jednu zajímavou zkušenost, která se odehrála během minulých vánoc.
Má žena se mě pár týdnů před vánoci začala „nenápadně“ vyptávat, co bych rád dostal pod stromeček, naznačovala co potřebuju atd. No znáte to. Já jsem dlouho nevěděl, ale pak mě to najednou praštilo. Když jsem byl ještě chlapec, miloval jsem knihy Josefa Foglara. Hltal jsem všechny, pěkně jednu po druhé tak jak se mi dostaly do ruky. Od slavné Záhady hlavolamu s nesmrtelnými Rychlými Šípy přes legendární Hochy od Bobří řeky až po tajemnou Chatu v Jezerní kotlině. Fascinovaly mě příběhy o čestnosti a nerozborném chlapeckém přátelství. V knihách Jaroslava Foglara bylo vždy jasně definováno kde je zlo a co je správné. Čest, odvaha, šlechetnost a pravdomluvnost proti lži, násilí a hrubosti. Snil jsem tehdy o tom, že budu přesně takový jako všichni ti Foglarovi správní chlapci.
Najednou mě popadla touha znovu ten pocit zažít
Určitě to znáte. Vrátit se do těch let kdy byl člověk mladý a zdravý. Kdy ho nic nebolelo a všechno bylo až bolestně jasné. Když už to nejde tělem tak alespoň v myšlenkách a pocitech. To je přece strašně lákavé. Zatoužil jsem přečíst si ty úžasné Foglarovi knížky znovu. Chtěl jsem zase zažívat ty opojné pocity, které jsem kdysi při čtení jeho příběhů měl. A taky jsem byl samozřejmě zvědavý jak na mě budou působit dnes, po tom všem, co jsem v životě mezitím prožil. Vždyť ta pauza byla téměř půl století dlouhá. Přiznám se, že jsem měl trochu strach. Co když to po těch letech bude hrozné zklamání. Co když to už nebude fungovat? Zničím si tak v sobě ty krásné, nostalgické vzpomínky. Nakonec jsem to risknul. Prozradil jsem manželce své přání a má úžasná žena dokázala přes internet najít v antikvariátech pěkný štos Foglarových knížek, které mi nadělila pod stromeček.
Bral jsem do ruky všechny ty tituly, které jsem kdysi četl až s nábožnou úctou. Už jen ty názvy mi vracely dětství. Pak jsem se do nich znovu ponořil. Nebudu vás napínat. Přečetl jsem je za pár dní všechny. Neříkám, že všechno bylo stejné jako kdysi. Některé zápletky působily naivně jiné nepravděpodobně, ale to základní se z Foglarova díla ani po letech nevytratilo. Chlapecká odvaha, čestnost, pravdomluvnost, naděje a touha po něčem ušlechtilejším, to všechno tam zůstalo. Věřte mi, že pro mě je to víc než dost.
Chtěl jsem se s vámi o tuto příjemnou zkušenost podělit a zároveň se zeptat. Co vy? Máte nějakého oblíbeného autora, jehož knihy jste hltali když jste byli mladí? Jak je to dlouho, co jste od něj (ní) něco četli? Nechcete si to zase vyzkoušet? Já můžu tuto zkušenost jenom doporučit. Co poprosit někoho z rodiny, přátel, či známého, aby vám nějaký takový poklad z dětství sehnal? A pokud je už čtení pro vaše oči příliš namáhavé, jistě se dá najít i verze audio knihy. Věřte, že ten malý „výlet do dětství“ stojí za to.
Přemýšlejte nad tím. Dnes už se rozloučíme, protože já jsem se rozhodl ve svých „návratech“ pokračovat. Jdu shánět Karafiátové broučky, které mi maminka kdysi četla večer před spaním. Jsem na ně opravdu zvědavý. Tak klidnou, dobrou noc.
Váš Pavel Kříž
