Život se zdravotním postižením s sebou přináší nejen nutnost vyrovnat se s postižením a naučit se s ním žít, ale také další překážky, na které člověk naráží v běžném fungování s ostatními lidmi.
Lidé se zdravotním postižením jsou velmi různorodou skupinou. Za osobu se zdravotním postižením, jsou považování lidé s tělesným, mentálním, duševním, smyslovým nebo kombinovaným postižením, jejichž postižení je činí nebo může činit závislé na pomoci jiné osoby.
Tito lidé mají velmi rozdílné diagnózy, jsou v jiné životní situaci a jsou jinak staří, a přesto mají ostatní lidé velmi často tendenci přistupovat k nim všem stejně. Začátkem snazšího fungování lidí s postižením je naše schopnost přistupovat ke každému z nich jako k individualitě. Tak jako nepředpokládáme, že všichni lidé, kteří nosí modrou sukni si všichni rádi povídají, stejně tak nelze předpokládat, že na každého, kdo má problémy se zrakem, musíme mluvit pomalu.
Lidé s postižením velmi často musí čelit právě tomu, že ostatní automaticky předpokládají, že s tělesným nebo smyslovým postižením se pojí snížení IQ. „Není snadné neustále někoho upozorňovat, že na mne může mluvit jako na všechny ostatní, protože mi nedělá problém reagovat na mluvu běžné rychlosti, ale jenom velmi špatně vidím," říká zrakově postižená Eva.
I když lidé nemají tendenci člověka s postižením automaticky nálepkovat, mívají někdy problém s ním vůbec navázat kontakt. Někdy za tím bývá strach, aby na něj příliš nezírali, nebo naopak neuhýbali pohledem. Někomu je lidí s postižením líto, a proto se s nimi nejsou schopní normálně bavit.
Pro část lidí s postižením bývá problematický kontakt se státními institucemi. Ať už je to fyzickou bariérovostí budov, ve kterých mnoho těchto institucí sídlí, přes nemožnost přečíst si všechny materiály na místě v Braillově písmu, po potřebu tlumočníka z/do znakového jazyka. „Je unavující neustále někomu o něco říkat, prosit o pomoc. Je to krok navíc, který zdraví lidé nemusejí obvykle dělat a mohou se pohybovat/vyřizovat si své záležitosti mnohem svobodněji než lidé s postižením," dodává Eva.
Lidé se zdravotním postižením musí v rámci práva sledovat ještě specifické úpravy přímo pro ně. Například pokud nevidomý sepisuje závěť, nestačí mu pouze dva svědci, ale potřebuje svědky tři, a zároveň jeden z nich závěť nahlas přečte, aby nevidomý věděl, co je obsahem listiny.
Věřím, že spoustě překážek v životě lidí s postižením by se dalo předejít, pokud bychom se jako společnost naučili s nimi otevřeně a snadno komunikovat, aniž by nás jejich postižení svazovalo.
Tereza Brunerová, psycholožka a právnička
Komentáře