Starý člověk začne ztrácet svoji důstojnost v momentě, kdy má pocit, že přestává být užitečný. Pro své blízké, své okolí i pro společnost. Darovat mu alespoň jednou za den prožitek, že je prospěšný, je proto důležitý pilíř důstojného stáří podle Sue Ryder.
I o tom je příběh paní Mileny (96 let), která v Sue Ryder žila v letech 2015 až 2018
Její dcera a snacha s námi sdílely celý příběh a dojemné vzpomínky na tuto dobu.
V začátcích péče bylo možné zvládat vše doma jen s pomocí rodiny. Zdravotní stav babičky Mileny se ale náhle prudce zhoršil. Ona, která nesnášela ležet, zkrátka ležet zůstala. Dokonce přestala rodinu poznávat. Aby mohla babička zůstat doma, dcera se snachou se musely spostu věcí naučit, například přebalovat, krmit nebo převlékat postel pod babičkou. Jednoho dne paní doktorka řekla: „Myslím, že se blíží konec, je to otázka několika dní.“ Celá rodina se s babičkou přišla rozloučit.
Pak ale přišlo jedno ráno a ona se normálně probudila a prohlásila: „Janičko, já jsem ještě nezemřela!“ Babička Milena dokonce snachu poznávala. Ta jí tehdy řekla: „Né, babi, né. Ale ty mě poznáváš? My jsme se s Tebou všichni rozloučili. Ty jsi vypadala, že zemřeš.“ A na to babička Milena prohlásila, že už je jí dobře. Tehdy si Jana řekla: „Tak Ty tady s námi ještě asi máš být, babi.“ Její zdravotní stav se začal pomaličku zlepšovat, ale už to nebylo ono. Rodině tehdy pomáhal hospic v Čerčanech, ale pak přišla zpráva ze Sue Ryder!