V rámci sbírky Paměť národa vznikl velmi zajímavý článek, který popisuje péči a přístup k lidem seniorského věku.
Na jedné straně velké a zanedbané domovy důchodců, na druhé straně osamělí staří lidé ve svých bytech, kteří se děsili, že je pošlou do nemocnice. „A co když tady přes víkend umřete?“ „To nevadí. Tak umřu. Ale umřu doma.
„Staří lidé, kteří se narodili ještě za Rakouska-Uherska a svůj střední věk prožili za první republiky, se stali neviditelnými. Pro budování socialismu byli nepoužitelní, protože neměli sílu na práci v těžkém průmyslu a jejich smýšlení se těžko přizpůsobovalo požadované rozjásanosti nové doby. Staří lidé tak zůstávali stranou, a pokud před rokem 1948 podnikali nebo měli vlastní hospodářství, ocitali se často úplně bez prostředků. Mnohdy totiž neměli nárok na důchod. Staří lidé proto často museli pracovat do velmi vysokého věku, aby vůbec nějak přežili, a někteří navíc ještě spláceli půjčky na zemědělské stroje, které jim byly zabaveny," píše autorka článku Barbora Šťastná.