Umírání

Pro mé blízké

Konec přijde, to je jistota. Samozřejmě záleží na tom, jak vypadá a jak ho čekáte.

Umírající člověk se mění, fyzicky i psychicky.

Pokud váš senior leží v některém zdravotnickém zařízení, je to těžké dvojnásob. Prostředí je cizí a neosobní, senior může být poznamenaný drasticky vyhlížející léčbou.

Trpí samotou, ale každá návštěva je pro vás náraz. Stav blízkého člověka vás vykolejí a on to vycítí. Setkání se nese na vlně smutku – a vy začnete návštěvy odkládat a vynechávat.

Jak na to? Běžte na návštěvu připraveni; informujte se telefonicky předem na stav a náladu pacienta.

Noste dárky, třeba související s rodinou – kresby, fotky. Připravte si témata k hovoru předem! Ale pozor, možná vám chce senior něco říct. Naslouchejte mu, neodvádějte řeč jinam, pokud vám přijde téma příliš těžké, nezlehčujte ho.

A někdy stačí jen vaše fyzická přítomnost. Nejsme zvyklí mlčet; máme pocit, že jen řeč je důvod k přítomnosti. Není to tak. Třeba už senior nic nemůže a nechce řešit, jen vás držet za ruku. Tak mu to dopřejte.

Specifická situace je u pacientů s pokročilou demencí, nebo dokonce v bezvědomí. Ani ty nenechte o samotě. Třeba jim vyprávějte o sobě a svém životě. Užívejte si přítomnost. Věřte, děláte to i kvůli sobě – a nechcete se pak přece trápit, že jste něco zanedbali, když už to nepůjde vzít zpět.

Jen málo situací v životě je těžších. Nestyďte se vyhledat odbornou psychologickou pomoc – raději preventivně než po nějakém zhroucení.

Hlavně si nic nevyčítejte. Člověk má právo na emoce a neumíme se chovat podle představ těch, kdo to s námi neprožívají. Sdílejte své city s lidmi, kterým věříte, nebo se zmíněným profesionálem. Dopřávejte si drobné radosti. A buďte hodně s dětmi. Kontakt s nimi nám dává důkaz, že život pokračuje dál.

Informace o tomto nelehkém tématu, poradna i adresář služeb najdete na webu Umírání.cz.